This is my life

27. prosinec 2012 | 13.52 |
› 

 Já vím, že ten nadpis je asi blbý, ale mě prostě nic lepšího nenapadlo :D Je to zvláštní, ale když píšu článek o Finsku nebo o závodech, tak vždycky mám nadpis hned. Jakmile se chci věnovat něčemu jinému, tak ať hloubám, jak hloubám, smysluplný nadpis ne a ne vymyslet. Ale zas na druhou stranu, tohle to taky docela vystihuje.

Budu upřímná. Původně měl nadpis tohoto článku znít Mun elämää, tedy finsky Můj život. Jenomže já si nejsem jistá, jestli je to opravdu takhle, nebo jestli náhodou není jenom elämä. Je pravda, že jedna písnička od Anttiho Tuisku se jmenuje Mun elämää, takže by to snad mělo být správně, ale radši jsem se rozhodla pro anglický název, abych si náhodou neutrhla ostudu :D A proč název článku v cizím jazyce a ne česky? Já ani nevím, ale nezdá se vám, že This is my life zní tak nějak líp než To je můj život?? :D

Tak ale k tématu. Chci tu probrat pár věcí. Zaprvé, možná jste si už všimli, že je tu nová rubrika s názvem Sleduji. Chtěla bych tam psát komentáře k filmům, které jsem shlédla. Ne že by těch filmů bylo nějak moc, já nejsem moc člověk nadšený do filmů, ale když jsem koukala na Joulutarinu, a chtěla o tom pak sem psát, tak jsem si prostě musela udělat speciální rubriku :D A jelikož mám v záloze ještě další finské filmy, tak si myslím, že se tu tahle rubrika ještě bude hodit :)

Také nevím, co mám dělat se svým druhým (vlastně třetím) blogem. Vůbec nevím, co mě to tenkrát popadlo, zakládat další blog! Vždyť já sama moc dobře vím, že nejvíc se starám a vždy starat budu o tenhle :) I ten o Finsku už nějak "zamrzl" a já nevím, jestli tam ještě někdy něco napíšu, protože většinu věcí o Finsku už píšu sem, ať to mám pěkně pohromadě. Ten třetí blog se měl týkat mého třetího já, tedy psaní příběhů. Přemýšlím, že ho zruším a když se budu chtít s nějakou svou tvorbou podělit, tak by to bylo tady. Vlastně já ani nechápu, proč jsem si udělala tři blogy. Teda vlastně vím, chtěla jsem mít každou svou tvář (nebo lásku, říkejte si tomu, jak chcete) zvlášť. Tedy tři moje lásky = tři blogy. A které že lásky to jsou? No přece motorsport (a i jiný sport), Finsko a finština, psaní příběhů. Takže teď vážně přemýšlím, že nebudou žádné tři blogy, ale že všechno bude na jednom pěkně pohromadě :)

Za další, taky se tu s váma samozřejmě musím podělit o zážitky z Vánoc. Zatím probíhají celkem příjemně, a nebo, jak bych to tak řekla, očekávaně. Tedy samé sladkosti :D Ale já si nestěžuju, právě naopak. A taky pořád jenom koukám na pohádky :) Ale když já pohádky tak ráda, v nich aspoň všechno dobře dopadne :) Co se týče dárků, tak jsem nedostala nic, o čem bych předem nevěděla. Ale to nevadí, aspoň jsem si to vybrala dopředu a vybrala jsem si, co jsem chtěla, takže jsem aspoň nebyla smutná. A ono i těch dárků bylo poskrovnu. A i když jsem tyto Vánoce dostala nejmíň dárků za celý svůj život, tak pro mě to byly ty nejkrásnější Vánoce. Hned řeknu proč. No, hned to nebude, dostanu se k tomu takovou oklikou.

Ono je to trošku blbý, mít narozeniny tři týdny před Vánoci. Jako já jsem na to datum hrdá a nedám na něj dopustit, ale většinou věci, které dostanu k narozeninám už tak napůl beru i jako vánoční dárek, proto se letos pod stromečkem pro mě našly pouze dva dárky. Ale vlastně jsem jich dostala daleko víc. Ale popořadě. Pod stromečkem jsem tedy měla dárky dva. Krásnej svetřík, který jsem si sama vybrala o pár dní předtím a potom knihu, ze které jsem ještě teď celá nadšená. A nejhorší na tom bylo, že já jsem věděla, že ji dostanu, a tak jsem se nemohla dočkat, až bude ten večer a já si ji rozbalím a už nikomu nedám :) Moje sestra totiž za vítězství v jedné školní soutěži získala poukázky do knihkupectví. Bylo to sice jen za 200 Kč, ale já šla s ní, že si tam něco vybereme. Ona si vybrala knihu, a pak jsme tam ještě bloudily, co bychom si vybraly, abychom naplnily tu kapacitu 200 Kč (a při nejhorším i něco doplatily). A pak to přišlo. Přišla za mnou, že našla knihu od Markéty Hejkalové: Fin Mika Waltari, což je vlastně jeho životopis. Musela být moje. Už se těším, až si ji nastuduju :) A potom vám tady o ní samozřejmě taky něco povím. Já o té knize věděla, už je pár let stará, ale já na ni nikdy nikde nenarazila a už jsem i přestala doufat, že ji někde uvidím, a najednou toto. Jsem z toho super šťastná :) Tolik tedy k tomu, co jsem měla pod stromečkem. Ale já toho dostala ještě víc. Od babičky jsem dostala peníze, že ona prý už není moderní a neví, co by nám udělalo radost, tak ať si každý koupí, co chce. Tak uvidím, co si za to pořídím. Nechci vyhazovat peníze za něco, co se mi pak nebude hodit a bude zbytečné. Jak už jsem napsala, tři týdny před Vánoci slavím narozeniny a i k nim jsem dostala nějaké peníze. Koupila jsem si nový kozačky, se kterýma jsem opravdu moc spokojená a i to beru tak nějak jako vánoční dárek. A na konci listopadu se nám pokazil počítač a my museli investovat do nového, takže jsme se ségrou říkaly, že vlastně nic moc na Vánoce nechceme, protože ten nový počítač je tak nějak pro nás vánoční dárek. Jelikož má moje sestra příští týden maturitní ples (ano, hned po svátcích), tak já si ještě potřebuju pořídit něco na sebe. Tak jsem si řekla, že to taky budu mít ještě dodatečný vánoční dárek. Ale stejně, co je mi do dárků. Jasně, každého potěší, ale podle mě jsou důležitější úplné jiné věci. Já poslední dobou (asi od dědovy smrti) vnímám Vánoce úplně jinak a každý rok jsem vděčná za to, že se tu scházíme všichni tak nějak ve zdraví a v pohodě :)

Pamatujete si na článek s názvem "Co budu dělat, až budu velká?" ? Tak už to asi vím. Teda nevím, ale vím, co bych chtěla studovat. A musím to zkusit, aspoň dělat přijímačky a pak, ať se stane, co se stát má. Ale já bych si to pak vyčítala, kdybych tam tu přihlášku neposlala, já to vím. A vy to asi taky tušíte. Ano, je to finština. Praha je ale na mě daleko a nevím, jak bych tam dokázala žít (kdyby mi nic jiného nezbývalo, tak i to bych samozřejmě dokázala), ale prostě Praha mě nikdy extra nenadchla, tím samozřejmě nechci říct, že to je špatný místo, to ne, Praha je krásné město, ale že bych tam studovala a žila? Ale kdoví, kam mě osud jednou zavane, že...No já musím říct, že já mám radši Brno, to je město pro mě jako dělaný. Centrum plné lidí a možností kulturního vyžití plus spoustu parků a takový ten vesnický klid. Prostě obojí a já portřebuju obojí. A tak nějak Masarykova univerzita na mě působí sympaticky. Navíc finštinu tam mají taky. A mám to blíž. Takže tady je volba asi jasná. Podám si přihlášku na Baltistiku. Na příští rok se otvírá jako hlavní jazyk finština, o to je to lepší. A potom bych mohla mít druhý jazyk třeba tu litevštinu, což by tedy vůbec nemuselo být špatné. No ale bojím se podávat si přihlášku jenom na jeden obor. Letos jsem to tak udělala, vsadila všechno na jednu kartu, a nemám nic :( Nevyšlo to. Ale asi to tak muselo být, takže to letos zkusím znovu. Moc jsem přemýšlela o tom druhém oboru a zjistila jsem, že to opět musí být nějaký "jazykový" obor. Já mám sice jako střední školu Obchodní akademii, ale účetnictví vždycky patřilo k mým nejméně oblíbeným předmětům. Nechápu, jak jsem to tam mohla vydržet....Takže buď zkusím Anglickou filologii a nebo obor Český jazyk a literatura. A to by taky nemuselo být vůbec zlé. Vždyť já se letos hlásila na Univerzitu Palackého do Olomouce právě na češtinu. Ty jo, já si vůbec nedovedu představit, že bych se na tu Baltistiku dostala, to by se můj život otočil o 360°, možná i o víc. Nechci moc přemýšlet, co by, kdyby, to už jsem dělala letos  a nedopadlo to dobře. Takže všechno pěkně postupně a uvidím, co se z toho vyvine.

A už tady tlachám moc dlouho a myslím, že stačí. Já když se rozepíšu, tak potom je těžké mě zastavit :D Chtěla jsem vás jenom tak nějak informovat, jak se mám. A myslím, že docela dobře. A musím vám říct, že jsem ráda, že tento rok už končí a těším se na nový rok. Rok 2012 pro mě moc příznivý nebyl (samozřejmě, světlých momentů by se pár našlo) a já doufám, že rok 2013 bude o dost lepší. Jo a ještě vám musím říct, že jsem 21.12.2012 přežila konec světa :D Slyšela jsem, že podle mayského kalendáře skončila další éra našeho života a ten den začala další éra, nová, která bude trvat 104 let a skončí někdy na začátku prosince roku 2116. A s novou érou, s novým světem, jsem i já nová, jiná a nebudu pořád jenom všemu přihlížet, měla bych konečně taky se svým osudem bojovat a bít se za to, co opravdu chci. Tak snad to dokážu :)

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: This is my life halaaminua 04. 01. 2013 - 17:34
RE: This is my life niki 04. 01. 2013 - 18:04