Joulutarina

23. prosinec 2012 | 14.01 |
› 

Joulutarina, chcete-li anglicky Christmas Story, a nebo chcete-li česky Legenda o Vánocích je finský rodinný film, někde se dokonce uvádí drama, ale podle mě je to pohádkový příběh, ano možná trošku dramatický, ale stále je to pohádka. Je to příběh o tom, jak vlastně vznikl ten krásný zvyk, že si o Vánocích dáváme dárky :-)

Film byl natočený v roce 2007 a režisérem je Juho Wuolijoki. Většina pohádky se natáčela až na úplném severu Laponska, v Utsjoki a také v Levi. Některé záběry byly pořízeny i v Turku.

Příběh začíná v předvánočním čase. Malý Nikolas žije s rodiči a sestřičkou Aadou, která se ještě miminko, v jedné laponské vesničce. Malá Aada je ale nemocná, má vysoké horečky. A tak se rodiče rozhodnou, že s ní musí k lékaři. Vydají se tedy a cestu si zkrátí přes led. Malý Nikolas zůstane doma sám, rodiče mu řekli, co má dělat, než se vrátí. Jenomže už se nikdy nevrátili. Prolomil se pod nimi led a oni, i malinká Aada tam zůstali. Z Nikolase se tak najednou stal sirotek. Vesnice se ale rozhodla, že to tak nenechá a že se o něj musí postarat. Každá rodina, která ve vesnici žila, se o něj rok starala a vždy před Vánoci se Nikolas stěhoval do jiné rodiny. Takhle uplynulo několik let. Jenže přišel rok, kdy nastala bída, byla špatná úroda a i ryb v rybníce bylo málo. Každá rodina měla co dělat, aby se dokázala postarat sama o sebe, natož ještě o Nikolase. Nebyl tak nikdo, kdo by se o něj staral. Tu se najednou objevil Iisakki, místní tesař, kterého se děti bály a ani on příliš děti neměl rád. Později se však vysvětlilo, proč to tak bylo. Nabídl se, že se tedy o Nikolase postará, že z něj udělá muže a že mu bude Nikolas pomáhat v práci. Všiml si totiž, že Nikolas pomocí nože vyřezával hračky. A tak se stalo, že Nikolas se stal Iisakkiho žákem. Ze začátku to vůbec nebylo jednoduché (zejména pro Nikolase), ale časem si k sobě našli cestu a nedali na sebe dopustit. Iisakki dokonce dovolil Nikolasovi, aby dál vyráběl hračky pro děti a o Vánocích je jim tajně v noci roznášel. A Nikolas nikdy nezapomněl ani na svou sestřičku Aadu. Vždy o Vánocích se vydal na jedno místo na zamrzlé jezero a tam položil hračku se slovy: "Veselé Vánoce, malá Aado!" A čas plynul. Z Nikolase se stal dospělý muž, ve své práci už byl lepší než Iisakki. A dokonce si našel šikovnou pomocnici. Byla to dcera jeho nejlepšího přítele (se kterým se spřátelil už jako dítě) Eemeliho a dostala jméno Aada. Také proto ji měl Nikolas tak moc rád. Ona znala jeho tajemství, že to on roznáší dětem dárky, ale věděla, že to nesmí říct a slib dodržela. A myslím, že to zhruba stačí, protože nechci vyzradit, jak to vlastně celé dopadlo.

Já jsem pohádku viděla před pár dny. Konečně! Tak dlouho jsem ji chtěla vidět, a konečně se to poštěstilo. Stáhla jsem si ji na uloz.to ve finštině a na stránce titulky.com jsem si k tomu stáhla české titulky. To bylo tak krásný, dívat se na finský film v originále. Bylo to velmi dojemné a moc se mi to líbilo. No ale nouze nebyla ani o vtipné momenty, tím nejvtipnějším podle mě bylo, když se Nikolas pokoušel ochočit soby ke svým saním a naháněl je v ohradě. Sobům to však bylo úplně jedno :D

I herecké obsazení bylo, myslím, fajn, ti herci mi tam tak nějak seděli na ty role. Jen tak pro pořádek, já neznám ani jednoho z nich, ale při prvním dojmu musím říct, že se na to vážně hodili. Akorát jednoho herce znám, ale to vlastně není herec, ale zpěvák. Antti Tuisku, už jsem se tady na blogu o něm taky zmínila. On je prostě úžasný! :) Sice se v pohádce objevil jen v pár záběrech a řekl jen pár vět, ale to nevadí :) Jeho role se jmenovala Mikko, kdybyste to chtěli vědět. A také k pohádce nazpíval písničku, která se jmenuje Valovuodet (Varjosi jäi) a já vám ji sem také přidávám.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře