Čím budu, až budu velká?

21. červen 2012 | 21.31 |
› 

To je otázka, nad kterou se poslední dobou zamýšlím snad každý den. Jenže ono pojmenování "velká" v mém věku asi zní značně směšně. Už jsem totiž před časem oslavila 21. narozeniny. A v tomto věku většinou lidi už jsou velcí, dospělí a přesně vědí, čím chtějí být a co chtějí v budoucnu dělat.

Ne, že já bych nevěděla, co chci jednou dělat. Právě, že mám pocit, že to vím až moc dobře. Jenže občas se ke mě dostaví takové stavy, že na své vytyčené cíle prostě nemám, že nic nedokážu a tak dále. Zejména v období, které právě probíhá, se mi tyto myšlenky honí v hlavě velmi často. Proč? Protože po úspěšném absolvování střední školy jsem nevěděla co dál, tak jsem se vrhla na jazykovou školu na roční pomaturitní studium angličtiny. Říkala jsem si, že během toho roku se rozhodnu, co chci v budoucnu dělat a případně si vyberu vysokou školu, která by mi vyhovovala. A rok se mi zdál jako celkem dlouhá doba na to, abych se rozhodla. Měla jsem víc scénářů, kdyby třeba jeden nevyšel. Jenže, v momentě M jsem cukla. Sama nevím, proč jsem to udělala, jestli to bylo pod nátlakem z ostatních stran...Ale nakonec jsem si myslela, že zisk práce bude lepší, že si vydělám nějaké peníze a pak hurá na vysokou. Jenže jak to dopadlo? Už více než třičtvrtě roku jsem vedená na úřadu práce. Měla jsem jenom chvilku brigádu v supermarketu. Jinak nic. Práce o mě ne a ne zavadit. Nebo možná jenom špatně hledám. No ale letos jsem se aspoň konečně rozhoupala a podala si přihlášku na VŠ. Přijímací test se mi nezdál nijak těžký, jenže přišla ta tvrdá rána, když jsem dopadla zpátky na zem. Nepřijata. To stálo v oficiální zprávě. Jenže já tam opravdu chci, takže už jsem poslala odvolání. Budu doufat, že bude úspěšné. Protože jinak opravdu nevím, co bych dělala.

Já vím, asi jsem si to všechno zavinila sama. Kdybych šla na VŠ hned po střední a dostala bych se tam, už jsem mohla ukončit druhák. Otázkou je, jestli bych na té škole vydržela. Vzpomínám si, jak jsem více než dva roky na střední škole byla přesvědčená, že půjdu studovat práva. I tady jsem to zveřejňovala. Jenže jsem posléze zjistila, že je to sice obor velmi lákavý, ale také zrádný a pravděpodobně ne pro mě. Takže možná, že je dobře, že to dopadlo takhle. Ale zas, jak se říká, každá zkušenost je k něčemu dobrá, i ta špatná zkušenost tě posune o kousek dál. A, možná se vám to bude zdát dětinské, já věřím na osud. A jestli se to přesně takhle mělo stát, tak se to prostě stalo a uvidím, co mě čeká dál.

Já vím, říká se, že to, co člověk chce, tak by si za tím měl jít. A ač ho to stojí velké množství síly, tak doběh do cíle pak stojí za to. A já vím, že když nebudu dělat to, co chci a co mě baví, tak šťastná prostě nebudu. Takže jsem z minulých let poučena, nemá cenu utíkat z bojiště před bojem, protože soupeři se přece ještě ani neobjevili. A v životě se holt musí překonávat překážky. Teď už to vím, možná že v mém věku je to pozdě, ale pořád lepší pozdě než nikdy. Já už jsem teď plně rozhodnutá o podobě své budoucnosti a půjdu si za tím tak vytrvale, jak jen to bude možné. Vím, možná jsem naivní, že stále věřím, že člověk má právo dělat to, co ho baví, ale já už jsem prostě taková. Navíc jsem velký snílek, který věří v lepší zítřky a v krásnou a růžovou budoucnost. Jestli taková opravdu bude, to se teprve uvidí.

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Čím budu, až budu velká? tlapka®pise.cz 21. 06. 2012 - 22:25
RE(2x): Čím budu, až budu velká? niki 22. 06. 2012 - 10:43