Je to osud?

18. září 2012 | 19.47 |
› 

Myslete si o tom, co chcete, ale já věřím na osud. Věřím, že všechno, co děláme, neděláme jenom tak, ale že to má nějaký důvod, stejně tak, jako, že všechno, co se kolem nás děje (i to špatné) má pro budoucí vývoj nějaký důvod. Věřím, že naše kroky jsou už dopředu dané, že je nějaká tajemná osudová síla směřuje tam, kam jít mají. A také věřím, že, jestliže se má v našem životě stát nějaká konkrétní věc, tak se dříve nebo později stane. Například práce. Jednou ji odmítneme, ale po čase dostaneme nabídku na něco stejného nebo podobného, protože to tak prostě má být.

Já vím, možná se pouštím do hlubokých filozofických úvah, ale já už jsem prostě taková. Možná je to tím, co se se mnou poslední dobou děje. Nevím. Ale prostě jiné vysvětlení, než to, že osud to tak chtěl, jsem nenašla.

To bylo tak. Jak už jsem tu před nějakým časem psala, podala jsem si přihlášku na vysokou školu, na kterou mě ale nevzali, respektive neměla jsem u přijímacích zkoušek dost bodů na to, abych se dostala. Tak jsem to riskla a podala si odvolání. Bohužel, bylo neúspěšné. A já o všem začala do hloubky přemýšlet a říkat si, co jsem měla udělat jinak a co jsem asi udělala špatně. A došla jsem k velmi zajímavému závěru. A to, že ten obor, na který jsem se hlásila, sice zněl lákavě, ale pravděpodobně by ani nebyl pro mě. Jestli to chcete vědět konkrétně, tak prosím, nevidím důvod, proč bych to tu nemohla zveřejnit. Byla to Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, obor Česká filologie se zaměřením na editorskou práci ve sdělovacích prostředcích. Já vím, dlouhý název..Prostě mě zlákalo, že bych mohla pracovat třeba ve sportovní redakci a psát o F1...no ale kolem toho je potřeba znát i jiný věci a to už by asi pro mě nebylo, takže na jednu stranu jsem byla ''ráda'', že mě nevzali. Nevím, jestli bych tam byla spokojená.

Další věc, kterou jsem mohla udělat jinak, byla, že já si podávala pouze tuhle jednu jedinou přihlášku. Ani nevím, proč jsem to udělala, proč jsem nezkusila víc oborů...Teď už je to stejně jedno, takže se myšlenkama na to nebudu zbytečně znepokojovat a rozptylovat. Čas vrátit nejde.

Takže tedy, na VŠ jsem se nedostala, a co teď? Byla jsem zoufalá. Ale zoufalství mi nevydrželo dlouho, protože už plánuju...Já vím, to bych neměla, tolikrát ve svém životě jsem si něco naplánovala a vysnila, a tolikrát jsem se spálila a byla smutná, když to nevyšlo...Takže se bojím plánovat, ale nemůžu si pomoct....Začala jsem tedy s hledáním práce. Největší problém? Jsem absolvent střední školy a bez praxe. A všude, kde jsem se ptala osobně nebo i přes internet, tak chtějí praxi. A kde ji mám vzít? Vycucat si ji z prstu? No ale teď se mi naskytla brigáda v jednom supermarketu. Pravda, je to doplňování zboží a ještě ke všemu na noc, ale pořád lepší než nic. Ale nejsem si jistá, jestli budu schopná tam chodit dlouho...ale doplňování zboží je pořád lepší než být u pokladny. To už jsem taky zažila a není to zkušenost milá.

..

Úplně nejlepší by bylo, kdybych si našla opravdovou práci. Abych měla klasickou pracovní dobu přes den a odpoledne, večer i o víkendech volno. To by bylo nejlepší. Mohla bych se odhlásit z Úřadu práce a pomalu bych si šetřila na budoucnost. Příští rok bych se totiž ráda znovu pokusila o vysokou školu. Ale tentokrát na to půjdu jinak. To už vím. Pravděpodobně si podám víc přihlášek, jen nevím kam. Pokud někdo z vás pravidelně sleduje můj blog, tak mu asi neuniklo, že miluju Finsko a všechno s tím spojený, chtěla bych se tam podívat (a na čím delší dobu, tím lépe) a také se jako samouk učím Finštinu. Dřív jsem to flákala, ale teď se to fakt poctivě učím. Lákalo by mě studovat to na univerzitě, protože bych o Finsku věděla spoustu věcí a pořádně bych se naučila jazyk. A v neposlední řadě, určitě bych měla možnost se tam i podívat. Finština se na VŠ v naší zemi vyučuje pouze na dvou školách. Na UK v Praze a na Masarykově univerzitě (MU) v Brně. Tam to je ale jako obor Baltistika a střídavě se otvírá jako hlavní jazyk finština a litevština. Nevím, který jazyk se bude tento rok otvírat jako hlavní, ale mám takové tušení, že právě finština. Což by bylo super, a asi bych nepochybovala. Nechci dělat něco, co by mě nebavilo. A proto si myslím, že to chtěl osud, abych se nedostala na VŠ a dává mi další šanci, abych šla do toho, co by mě bavilo. Ono je mi to totiž asi vážně souzený...

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře