STK1000: Shrnutí sezóny 2017

14. listopad 2017 | 19.01 |

assen_2017Sezóna 2017 kategorie Mistrovství Evropy Superstock 1000 je již nějakou tu dobu minulostí, tak je konečně čas na shrnutí. Sice jsem o této kategorii tady na blogu vůbec nepsala, minimálně jsem se k ní vyjadřovala i na sociálních sítích, to však neznamená, že bych závodní dění nesledovala. Sledovala a nakonec, v závěru sezóny, jsem to i trochu prožívala.

Tento článek bude tedy takovým průřezem celé sezóny, podobně jako jsem to udělala u kategorie WSSP300.

První závod sezóny se jel ve španělském Aragonu. A prvním vítězem v letošní sezóně se stal Michael Ruben Rinaldi, který byl jakýmsi favoritem již před touto sezónou. Za ním se umístili další, o kterých se očekávalo, že by měli bojovat o šampionát. Druhý byl Florian Marino, třetí Roberto Tamburini, čtvrtý Toprak Razgatlioglu, pátý Marco Faccani, šestý Jérémy Guarnoni.

Já jsem docela dost očekávala od Maximiliana Scheiba, zařadila jsem ho do širšího okruhu mých favoritů. Jenomže Max moc dobře nezačal, když v Aragonu havaroval.

Následoval závod v nizozemském Assenu, který byl bohužel poznamenán hromadnou nehodou, která vypadala velmi ošklivě a po které byly vyvěšené červené vlajky. Marvin Fritz musel kvůli zranění vynechat několik následujích závodních víkendů, ale na to, jak hrozně to vypadalo, to nakonec ještě dobře dopadlo. V prvních chvílích po něhodě jsem se totiž velmi vážně obávala o jeho život. V nehodě s ním byli také Mike Jones, Roberto Tamburini a Federico Sandi. Již před tím, krátce po startu, havaroval Maximilian Scheib. Ano, ve druhém závodě v řadě za sebou.

Do restartu pak pochopitelně nenastoupil zraněný Fritz, nenastoupili ani Jones a Faccani, naopak Tamburini, i když otřesený, startoval. Sandi i Scheib nakonec mohli do restartovaného závodu nastoupit.

Na stupních vítězů skončili opět jezdci, kteří již před sezónou patřili k favoritům na titul. Vyhrál Toprak Razgatlioglu před Michaelem Rubenem Rinaldim a Florianem Marinem. Skvělé čtvrté místo vybojoval domácí Danny de Boer, který startoval na divokou kartu.

Nakonec i tomu Scheibovi to vyšlo, když dojel na 7. místě, tak to jsem měla radost.

Dalším závodem byla Velká cena Itálie na okruhu Imola. A i tento závod byl ovlivněn červenou vlajkou. Po nehodě Jonese a Marconiho byl závod přerušen. Takže do té doby hodně smůly pro Jonese, který v Aragonu nedokončil, v Assenu byl v té hromadné nehodě a pak do restartu nenastoupil. V Imole tedy se opět dostal do kolize. Tentokrát ale do restartu nastoupit mohl a nakonec i nějaké ty body získal, když dojel na 7. místě.

Max Scheib měl taky další nepodařený závod, když musel startovat z posledního místa, tedy do toho původního závodu.

Do restartu pak z konce roštu startovali Jones i Marconi, kteří před tím havarovali a kvůli kterým byl závod přerušen. Jenomže. Restart byl rozjetý, havarovali Nocco a Moser a opět byla vyvěšená červená vlajka.

No, na třetí pokus už se odstartovalo a konečně se i závod, který se tak hodně natáhl, dojel do cíle. Vyhrál Rinaldi, který tak vyhrál svůj domácí závod a vyhrál druhý závod v sezóně. Druhý byl další Ital a to Roberto Tamburini. Na třetím místě skončil Toprak Razgatlioglu.

Skvělé šesté místo získal Matteo Ferrari, který jel na divokou kartu. A proč ho zmiňuju? Jelikož si ho možná pamatujete, protože před časem jezdil v Moto3.

Musím zmínit i Maxe Scheiba, který, jak jinak, havaroval. Havaroval taky Florian Marino, jeden z možných kandidátů na titul.

Další závod se jel ve Velké Británii na okruhu Donington Park. Byl to závod, který se konečně dojel do cíle bez nějakého přerušování. Ale co se nestalo. Michael Ruben Rinaldi havaroval a Toprak Razgatlioglu vyhrál. Šampionát tak začínal být zajímavý. Po čtyřech závodech měli Rinaldi a Razgatlioglu na svém kontě po dvou výhrách, do čela šampionátu šel ale Razgatlioglu (jelikož Rinaldi měl v tomto závodě nulu).

V závodě byli s Razgatlioglem na stupních vítězů Florian Marino (který byl v té době třetí v šampionátu) a, světe div se, Maximilian Scheib. Měla jsem tenkrát velkou radost, že se mu to konečně povedlo.

Pokračovalo se na okruhu v Misanu. A bylo to v sezóně poprvé, kdy vyhrál někdo jiný než Rinaldi a Razgatlioglu. Byl to také další závod, který se restartoval. Bylo odjeto už 9 kol, když byl závod přerušen červenou vlajkou. Restart se pak jel na 5 kol a nakonec se z vítězství radoval Marco Faccani. Byl to souboj až do konce a druhý nakonec skončil Michael Ruben Rinaldi. Upřímně, doufala jsem ve vítězství Rinaldiho, jelikož jsem si ho během sezóna dost oblíbila. Třetí byl Maximilian Scheib. Druhé podium v sezóně, navíc druhý závod za sebou.

Do šampionátu se už vrátil i Marvin Fritz, což jsem teda velmi ráda viděla. Obávala jsem se, že jeho výpadek bude mít delší trvání.

Toprak Razgatlioglu skončil v závodě v Misanu na šestém místě, takže do čela šampionátu šel opět Rinaldi, avšak mezi nimi byl pouhý bod.

Poté pro tuto kategorii následovala dva měsíce dlouhá letní přestávka. Což je opravdu dost. Pokračovalo se až po polovině srpna na německém Lausitzringu. Michael Ruben Rinaldi nemohl vstoupit do druhé poloviny sezóny lépe než vítězstvím, naopak Toprak Razgatlioglu havaroval dvě kola před cílem ze třetího místa.

Konečně se štěstí usmálo na Mike Jonese, který skončil druhý. Na třetím místě byl Roberto Tamburini. Florian Marino byl čtvrtý a pořád měl šance na šampionát. Naopak Maximilian Scheib zase pokazil, co šlo. Havaroval hned na začátku závodu, chvíli pokračoval, ale pak stejně odstoupil.

Díky svému vítězství měl Rinaldi najednou na čele šampionátu náskok 26 bodů.

Pokračovalo se v Algarve, na okruhu Portimao v Portugalsku. A vše bylo opět jinak. Toprak Razgatlioglu vyhrál, Florian Marino byl druhý, Maximilian Scheib třetí. Michaelu Rubenu Rinaldimu to celý víkend nějak nesedlo, v závodě byl nakonec devátý. A to byl závod červenou vlajkou o něco dřív ukončen.

Rázem tak byl Razgatlioglu mnohem víc ve hře o titul, na Rinaldiho ztrácel 8 bodů, třetí v šampionátu byl stále Marino s 22 body ztráty na prvního.

Předposlední závodní víkend se konal ve Francii, na okruhu Magny-Cours. Očekávalo se, že domácí tam budou silní, a to se nakonec i potvrdilo. Skvělé vítězství vybojoval Jérémy Guarnoni, druhý byl Florian Marino, který tak stále držel naděje pro šampionát a navíc se celkově posunul na druhé místo. Na třetím místě v závodě byl Federico Sandi. Michael Ruben Rinaldi se další závod v řadě za sebou trápil a dojel až na 10. místě, avšak Toprak Razgatlioglu během víkendu havaroval, poranil se a závod vůbec nejel.

Před posledním závodem sezóny tedy v šampionátu vedl Rinaldi o 8 bodů před Marinem, Razgatlioglu na Rinaldiho ztrácel 14 bodů. Tihle tři si to v závěrečném závodě rozdali o titul.

Poslední závod se jel ve španělském Jerezu. Teď mi jen krátce dovolte mou osobní vsuvku. Mám totiž ráda všechny tři a ještě ve chvíli, kdy zhasínala červená světla a závod startoval, jsem absolutně netušila, komu to vlastně přeju nejvíc. Byla jsem z toho dost ve stresu, to se vám přiznávám.

No, závod to byl docela zajímavý a na začátku dost akční. Alejandro Medina, který jel na divokou kartu, srazil Floriana Marina krátce po startu a bylo jasno, že Florian evropským šampionem nebude. Bylo mi to líto. Doufala jsem v boj až do konce. Takže se tedy rozhodovalo mezi Rinaldim a Razgatlioglem. Nakonec jsem se přistihla, že víc držím palce přeci jen tomu Rinaldimu. Tak jsem fandila.

Navíc na čele se usadil Markus Reiterberger. Markus začal sezónu v Superbicích, pak ukončil sezónu a já se bála, že i kariéru. Po nějaké době ale začal jezdit německý šampionát, no a pro závod v Jerezu dostal divokou kartu pro Superstocky. Měla jsem velkou radost, že ho tam znovu vidím, v SBK to byl jeden z mých největších oblíbenců. Ještě se o něm v hodnocení letošní sezóny WSBK rozepíšu. Takže Markus jel na čele závodu, Michael Ruben bojoval o titul. Tak jsem z toho všeho byla nervozní.

Markus Reiterberger to zvládl a dojel si pro vítězství. Byla jsem dojatá. Na druhém místě skončil po skvělé jízdě Ukrajinec Ilya Mykhalchyk a třetí byl Toprak Razgatlioglu. Michael Ruben Rinaldi byl 6. a to mu stačilo k tomu, aby získal titul šampiona Evropských Superstock 1000. Florian Marino bojoval a po té nehodě v závodě pokračoval dál, do cíle dorazil jako 20.

Uvidíme, kam se budou Superstocky 1000 ubírat, hovoří se o tom, že do několika let by tato kategorie mohla zcela zmizet. Což si říkám, že by byla škoda. Už to, že zrušili Superstock 600, je škoda.

Co se týče pořadí mezi konstruktéry, tak v klasifikaci zvítězila Kawasaki před Ducati a Yamahou. Za nimi pak skončili BMW, Aprilia a Suzuki.

Klasifikaci jezdců uvádím níže v tabulce, tedy alespoň nejlepších 15.

Pořadí šampionátu Mistrovství Evropy Superstock 1000 (top 15):

POŘADÍ JEZDEC BODY
1. Michael Ruben Rinaldi (ITA) 138
2. Toprak Razgatlıoğlu (TUR) 130
3. Florian Marino (FRA) 120
4. Roberto Tamburini (ITA) 106
5. Jérémy Guarnoni (FRA) 92
6. Mike Jones (AUS) 86
7. Marco Faccani (ITA) 70
8. Maximilian Scheib (CHI) 69
9. Ilya Mykhalchyk (UKR) 66
10. Luca Vitali (ITA) 64
11. Sébastien Suchet (SWI) 57
12. Federico Sandi (ITA) 52
13. Markus Reiterberger (GER) 25
14. Julian Puffe (GER) 24
15. Marvin Fritz (GER) 23

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře