Moto3: VC San Marina 2017

11. září 2017 | 11.12 |
› 

moto3_misanoDalší závod Mistrovství světa se jel na okruhu Marca Simoncelliho v Misanu. Tradičně se to jezdí jako Velká cena San Marina. Jako první bych se ráda vyjádřila k závodu Moto3. Na startovním roštu nezůstal kámen na kameni, po kvalifikaci opět přišly na řadu penalizace. Takže nakonec startovní rošt vypadal úplně jinak než sobotní kvalifikační výsledková listina. S tím by se prostě mělo něco udělat. Přemýšlím, že na toto téma napíšu někdy v budoucnu článek, protože k tomu mám hodně co říct.

Teď ale pojďme na onen závod Moto3. Už dopředu vás varuju, že to bude plné zoufalých a smutných komentářů. Dle mého pohledu to byl totiž ten nejhorší závod, jaký jsem kdy viděla. Ha, to říkám vždy, když jsem zklamaná. Ale tohle bylo fakt extrémní.

Všechno začalo vlastně už v sobotu, když jsem četla, že předpověď počasí na neděli hlásí déšť. A to jsem byla s výsledky kvalifikace velmi spokojená. A právě proto jsem asi tušila, že neděle bude jedna velká katastrofa.

Neděle ráno. Déšť. Do toho jsem si přečetla o těch všech penalizacích a bylo po náladě. Den ještě ani pořádně nezačal a já už byla ze všeho úplně otrávená a na závod jsem se vůbec netěšila. To se mi ještě nikdy dřív nestalo. Prostě jsem to věděla, že se není na co těšit, že bude všechno špatně.

Takže 3 místa na roštu dostali Bastianini a Arenas. Jelikož Enea Bastianini si vyjel pole position, tak to znamenalo, že tedy na tom 1. místě stát nebude. Do toho dostali ještě 12 míst penalizaci Andrea Migno, Nicco Antonelli (ano, už zase :-( ), Tatsuki Suzuki, Ayumu Sasaki a Kaito Toba.

Navíc ráno ve warm upu nepříjemně havarovala María Herrera, zlomila si pravou klíční kost a do závodu už startovat nemohla. V sobotu v kvalifikaci měl dost drsný pád Livio Loi, odnesla to zlomená levá klíční kost, takže ani on pochopitelně nestartoval.

Takže, jak se to tak všechno proházelo, tak ten rošt vypadal fakt oproti sobotě dost odlišně. Z první řady tak nakonec startovali Jorge Martín, Joan Mir, Fabio di Giannantonio. Musím se přiznat, že jsem měla o Jorgeho strach, protože v pátek první trénink, který se jel na osychající trati, vynechal, protože ještě nemá vyléčenou tu zlomenou nohu a nechtěl riskovat. A při závodě lilo jako z konve a on na pole position...

No, už v zahřívacím kole měl namále Joan Mir, ale ustál to. Já byla docela nervózní a říkala si, že snad budou kluci opatrní, nebo jich do cíle moc nedojede. No... opatrní sice možná byli, ale bylo to fakt hrozné. Psala jsem na twitter živě komentář z dění a každý tweet byl jen o tom, kdo zase havaroval :-(

Přitom to nezačalo vůbec zle, Jorge Martín šel do čela, jeho týmový kolega Fabio di Giannantonio jel za ním. Já měla radost, že Bo Bendsneyder vystartoval skvěle a držel se 4., i Nicco Antonelli si oproti té hrozné P20 polepšil. Mimochodem, já měla fakt takovou radost, že se Niccolòvi konečně povedla kvalifikace a že to kolo zajel sám bez toho, aniž by se vytáhl za jiným jezdcem. Jenže on nakonec dostal penalizaci, a to poměrně přísnou, takže přeci jen to kolo bylo za někým? Já si to vůbec nevšimla a že já ho sleduju hodně pečlivě. Nebo nevím, za co jiného by ta penalizace byla.

Diggia (= Fabio di Giannantonio) bohužel udělal chybu, byl trochu mimo trať a hned ztratil několik pozic. Tak se na druhé místo posunul Romano Fenati a byl tam také Joan Mir. Netrvalo dlouho a Fenati šel do čela a začal si pomalu budovat náskok.

No, v té chvíli už bohužel havaroval Bastianini. Fakt škoda. Nejprve přišel o pole position, pak dokonce přišel pád. Bylo mi ho líto. Enea to ale zvedl a jel dál.

To jsem ještě ale netušila, co se bude dít dál. Netrvalo dlouho a havarovali taky Rodrigo, Atiratphuvapat, Suzuki a taky bohužel Jakub Kornfeil, který opět ukazoval, že mu mokrá trať docela sedí a vyškrábal se až na P8. Jakub ale taky motorku zvedl a pokračoval v jízdě.

Fenati si na čele pomalu budoval větší a větší náskok, za ním jeli Martín a Mir. Ale Martín tedy měl téměř highsider. Ustál to, ale propadl se za Mira. Mir měl ale taky takový dost krušný moment, takže zase jeli spolu. Také měl krušný moment Philipp Oettl, ale taky to naštěstí ustál. Ten jel velmi dobře, držel se na 5. příčce a bojoval tam s Bendsneyderem, Di Giannantoniem a Canetem.

Pak taky havaroval Norrodin. No a potom to přišlo. Nehoda postihla i Boa. Z P4! Asi vám moc nemusím popisovat svoji reakci. Tedy vlastně asi bych měla, protože jsem vůbec nekřičela. Jindy křičím (většinou něco ve smyslu "Neee"), ale tentokrát jsem celý závod tiše seděla, koukala, co se to děje a psala onen komentář na twitteru. Až se ostatní členové doma divili, co se se mnou děje, že jsem tak potichu. Ale já prostě z toho všeho byla tak mimo, že už jsem neměla sílu na nic. Jen jsem odpočítávala, kdy bude konec.

To jsem teď ale už víc odbočila. Bo tedy taky skončil na zemi, ale zvedl to a pokračoval. Za chvíli havaroval taky Lorenzo Dalla Porta.

No, netrvalo dlouho a ve stejné zatáčce ve stejné chvíli za sebou spadli John McPhee, Jules Danilo a taky Nicco Antonelli. To jsem fakt byla smutná, protože Nicco se vyškrábal na hezké body a já už si říkala, že on z toho snad vybojuje top 10. Pro Julese a Johna to byla konečná v závodě, Nicco pak pokračoval.

Pak taky havaroval Juanfran Guevara. A to už jsem se opravdu doslova začala modlit za to, aby byl konec. Říkala jsem si, kolik ještě a najednou viděla, že ještě zbývá dlouhých 15 kol! V té chvíli jsem myslela, že to psychicky opravdu nevydržím.

Fenati na čele už měl náskok víc než 10 vteřin na Martína s Mirem. Jenže potom se to bohužel stalo. Pád Jorge Martína. Naštěstí to vypadá, že se nezranil víc, než je. Ale škoda to byla teda velká, to jo.

No a to už taky v závodě podruhé havaroval Enea Bastianini. Opět to ale zvedl a jel dál. Taky spadl Marco Bezzecchi a Jakub Kornfeil dostal penalizaci v podobě odsunu o jednu pozici zpět za předjíždění pod žlutou vlajkou.

Mimochodem, Jakub se po pádu dostával zpět do tempa, dokonce se dokázal dostat zpátky na body. To samé Bo Bendsneyder. I Nicco Antonelli se opět zlepšoval a posunoval pořadím. Takže jsem opět ožila a má nálada se lehce zlepšila.

To už měl Fenati náskok víc než 15 vteřin na Mira. Za nimi jeli o třetí místo Di Giannantonio, Canet a Oettl.

Pak spadl taky Sasaki, velká škoda, protože jel na hezkém 7. místě.

No a v ten moment jsem si všimla, že Patrik Pulkkinen byl P16! Sice na 15. místo ztrácel nějakých 15 vteřin, ale říkala jsem si, že v této divočině by to i bylo možné, aby se na ty body dostal. Vy, kteří mě znáte, tak asi víte, co by to pro mě znamenalo. První Patrikovy body byly nadosah.

To už podruhé v závodě spadl Marco Bezzecchi a to znamenalo, že Patrik jel 15.! Já nadšená, ale taky trošku nervózní, aby to dovezl do cíle. Ale jaksi jsem si prostě byla jistá, že to do toho cíle doveze. Nikdy jsem nepřestala věřit, že letos někde ty body urve, a tady, v této divočině, byla hrozně velká šance na to, aby to dokázal.

No, taky se docela odvážně začali předjíždět Diggia a Canet. Až jsem měla strach, aby moc neblbli a nehavarovali.

Havaroval taky Tony Arbolino a já pořád čekala, když už konečně bude konec. Fenati v té době už měl na čele náskok 20 vteřin.

Taky jsem velmi pečlivě sledovala live timing a koukala, že Niccolò jel velmi pěkné časy a zase se přibližoval zpět na body. Už byl P16 a vypadalo to, že se dostal do dobrého tempa. Jeden svůj nejrychlejší čas za druhým. Měla jsem radost, ale zároveň jsem si říkala: "Nicco klid, ať to nepřeženeš." Bohužel jsem to vycítila, že Nicco byl až na hraně. Přišel druhý pád v závodě a tentokrát už to pro něj byla stopka. Radši ani nechtějte vědět, kolikátý závod v řadě bez bodů to pro něj je :-( Pamatujete, jak jsem kdysi psala (tuším, že to bylo po těch 3 pádech v Le Mans), že bych ho nejradši obejmula? No, tak tentokrát jsem to cítila podobně. Mě to tak moc mrzelo, že bych v té chvíli byla nejradši tam v Misanu a běžela ho obejmout.

No, pak taky spadl Kaito Toba. O něco později i Kevin Zannoni, který jel na divokou kartu. No a pak přišel pád Arona Caneta z P4! A zároveň to pro něj znamenalo, že pokud měl až do této chvíle ještě jakousi teoretickou šanci na titul, tak teď už se rozplynula i ta. I když šance tu pořád je, ale už menší.

Fenati jel na čele s náskokem 25 vteřin na Mira, na třetím místě tak osaměle zůstal Fabio di Giannantonio, který na Mira ztrácel zhruba 10 vteřin.

Já koukala, že Bo se vyškrábal opět do top 10, to samé Jakub, takže aspoň něco. Patrik Pulkkinen jel 13. a jelo se poslední kolo. Tak jsem si říkala, že alespoň něco mi tedy v závodě udělá radost.

Poslední zatáčka... a nehoda Patrika Pulkkinena. Moje poslední naděje toho závodu zhasla.

Patrika do cíle dotlačili, ale klasifikován být nemohl právě proto, že mu pomohl někdo jiný. A navíc dojel do cíle až po 5 minutách.

No, do cíle tak dojelo 15 závodníků a to ještě někteří z nich po pádu (či dokonce po pádech).

Suverénně na domácí trati vyhrál Romano Fenati. Víte, že jeho fanynkou tedy vůbec nejsem, ale na druhou stranu, taky to chtělo dost soustředění, aby to takto celý závod udržel, takže to se sluší ocenit. A aspoň Italové doma měli nějakou radost.

O 28 a půl vteřiny za ním dojel do cíle Joan Mir, no a třetí byl Fabio Di Giannantonio. Jako já jsem byla za 2. místo Joana a 3. místo Fabia velmi ráda, ale z celého toho dlouhého, náročného závodu plného v mých očích velkých zklamání jsem prostě byla nějak mimo, že jsem ani to podium nijak neslavila. Jen jsem tupě zírala na obrazovku. Vlastně, pak jsme měli doma hromadný oběd a já většinou požaduju, že chci vidět vyhlášení vítězů a tak, ale tentokrát jsem se toho ani nedožadovala. Bylo mi to všechno jedno, byla jsem totálně otrávená a smutná.

Na hezkém 4. místě skončil Philipp Oettl. Proč on vždycky dojede na super pozici v závodě, kde je jinak většina z mého pohledu špatně, a já pak ani nemůžu slavit... Na 5. místě byl Nicolo Bulega, až na 6. pozici to vytáhl Bo Bendsneyder. Takže alespoň jediný světlý bod v tom temném závodě. Opravdu palec nahoru a velká pochvala za to, jak se po tom pádu dokázal dostat zpět do závodu a na tak skvělou pozici. Na 7. místě byl Jakub Kornfeil, který se taky hezky dokázal vrátit zpět po pádu. Na 8. místě byl Albert Arenas, což je naprosto mega úžasný, jenže já byla tak zklamaná vším ostatním, že jsem si to ani nemohla pořádně užít. Tak jsem pak slavila večer trošku se zpožděním :-D Albertův první top 10 výsledek! :-) Navíc startoval až z P26. Na 9. místě byl Andrea Migno, 10. skončil Jaume Masia, který opět zaskakoval za zraněného Darryna Bindera.

Na bodech opět skončil 11. Manuel Pagliani, 12. pak byl Marcos Ramírez, 13. jezdec na divokou kartu Alex Fabbri, 14. Enea Bastianini a 15. byl Lorenzo Dalla Porta. Lorenzo byl po pádu, Enea skončil 14. dokonce po dvou pádech.

Do cíle nedojelo 16 jezdců.

V celém závodě bylo víc jezdců s pády než těch bez pádů. Havarovalo celkem 20 jezdců (z toho Bastianini, Antonelli a Bezzecchi dvakrát). Takže to bylo celkem 23 pádů. Z toho tedy 16 jezdců nedojelo vůbec, ostatní jo. Takže bez pádu celý závod zvládlo 11 jezdců.

Pořadí šampionátu tedy pořád vede Joan Mir, který má 246 bodů. Na druhém místě je Romano Fenati se 185 body, třetí Aron Canet má 162 bodů. Na čtvrtém místě je Jorge Martín se 121 body a všichni čtyři tito jezdci ještě mají matematickou šanci na titul. Do konce totiž chybí 5 závodů, tedy ve hře je stále ještě 125 bodů. No a rozdíl mezi Mirem a Martínem je zrovna oněch 125 bodů.

Další závodní víkend je na programu v Aragonu a to od 22. do 24. září.

Tak, myslela jsem si, že když se z těch všech svých emocí vypíšu, že mi to pomůže. Jenomže to tedy moc nezabralo, spíš to na mě mělo opačný účinek. Opět jsem si zpětně vybavila ten závod a moc radosti mi to nepřineslo. Teď je ale čas se po tomto smolném, nešťastném závodě uklidnit a těšit na příště a věřit, že to bude mnohem lepší a hlavně, že to bude normální závod na suché trati.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Moto3: VC San Marina 2017 michal 11. 09. 2017 - 20:14
RE(2x): Moto3: VC San Marina 2017 niki 12. 09. 2017 - 21:24