VC České republiky 2017: neděle

21. srpen 2017 | 18.57 |
› 

IMG_3635V neděli jsme se, po zkušenostech z loňského roku, rozhodli, že pojedeme opravdu velmi brzy ráno. A tím myslím ještě dřív než loni. Loni jsme jeli nějak kolem půl osmé, a nakonec to nestačilo a my málem nestihli závod Moto3 v jedenáct. Tenkrát hrozně lilo a doprava byla strašně moc zmatená. Jelikož i na letošek předpověď počasí nebyla moc příznivá, tak jsme podobnému chaosu chtěli tentokrát předejít.

Budík jsem měla nastavený na 5 hodin ráno. Moje sestra měla budík dokonce nějak na půl 5, aspoň si tedy myslím. Byli jsme domluvení, že pojedeme v 7, no a já vůbec neměla sbalené své věci, tak jsem potřebovala vstát s předstihem, protože se znám :-D Vstávat se mi moc nechtělo, takže jsem nakonec vstala později než v těch 5. Bála jsem se, že nic nebudu stíhat (to je totiž moje klasika, v nestíhání jsem já expert), ale nakonec jsem to zvládla (což se divím ještě teď). Sice s balením kufru byly trochu manévry, ale nakonec se to dalo. Já totiž měla v kufru totálně binec (ha, přiznání!), takže jsem všechny svoje věci vyskládala ven a všechno to rovnala znovu. No, tak jsem se zdržela. Ještě jsem řešila, co si mám oblíct. To jsme ale řešili všichni. Bylo totiž docela chladno a navíc předpověď říkala, že chladno zůstane a že bude pršet. Takže věci, které jsem nepotřebovala a věděla (nebo si to aspoň myslela), že potřebovat nebudu, jsem uklidila do kufru. My už samozřejmě museli z penzionu pryč, takže všechny věci jsme si museli vzít s sebou.

Takže jsem tedy řešila, co na sebe. Chtěla jsem si vzít buď šedé nebo fialové tričko, které jsem měla s sebou. Nechtěla jsem si brát ani to MV25, ani to Tech 3, chtěla jsem zůstat neutrální, protože fandím ve všech kategoriích skoro půlce pole :-D Moje sestra si ale brala tričko Jorge Lorenza, její přítel zas tričko Valentina Rossiho a říkali mi, ať si vezmu tričko Mavericka Viñalese, že budeme na okruhu fotit nějaká tričková selfíčka :-D A taky, že budeme taková zajímavá skupinka fandící naprosto rozdílným jezdcům. No, ano, přesvědčili mě. Jenže, jak já měla už nachystané jiné věci, tak šup, přeskládat kufr :-D Do toho jsem ještě měla takovou vtipnou historku s ponožkama. Měla jsem je nachystané na posteli. Ale zmizely. Nakonec jsem je tedy po úmorném hledání našla, ale převrátily jsme kvůli tomu skoro celý pokoj :-D

Do toho se mě ještě v kuchyňce pan domácí (i když to je myslím syn majitelů, nebo tak někdo), který tam zrovna chystal Němcům snídani, ptal, jak to dneska vidím a jestli vydrží počasí :-D Ti lidi jsou tam ale fakt super, milí, my už tam letos byli potřetí a vždy spokojení. Takže pokud se nic nestane, tak tam pojedem zase.

No, takže, konečně jsme se tedy dostali ven, do auta, to už ale lehce kapalo. V 7 jsme ještě nabírali do auta Katku s Eliškou a vyrazili na okruh. Jaké bylo naše překvapení, když sice doprava houstla, ale žádný blázinec jako loni se nekonal. Z okruhu psali informaci, že už je otevřeno od 6:30, tak já jsem si právě říkala, že možná spousta lidí to bude chtít využít, nakonec to ale bylo takové docela klidné. O tom hovoří i fakt, že kolem půl osmé už jsme byli na okruhu. Takto brzo se nám to ještě nikdy nepovedlo a to plus mínus vyjíždíme v neděli vždy ve stejnou hodinu.

Do warm upů zbývala ještě hodina. Ale zas byli jsme rádi, že alespoň v klidu dojdeme na tribunu, ještě nebyly žádné fronty, takže jsme aspoň v klidu prošli přes kontroly (nevybavuju si, že bych z nedělních kontrol měla nějaký zajímavý zážitek).

Prošli jsme podchodem pod dráhou a mířili směrem k Céčku. Na okruh zrovna v té době přijížděli zaměstnanci týmů, takže jak jsme šli kolem ohraničených parkovišť, tak jsme furt koukali, jestli neuvidíme někoho známého. Kousek od vstupu se před námi najednou vynořil táta Marca Simoncelliho, který má v Moto3 svůj tým. No a taky, vážení, Niklas Ajo na skútru přímo proti nám! Jaj. Za ním na skútru seděli ještě další dva lidi, nějaký malý kluk a za nimi ještě holka a ten kluk uprostřed se mezi nimi skoro ztratil :-D Já si říkala, že to možná byl Patrik Pulkkinen, ale teď nevím. Jako Niki má malého bráchu, tak to klidně mohl být on, to v té rychlosti nešlo poznat. Patrika jsem bohužel nepotkala, takže těžko soudit, ale na všech fotkách vypadá jako hrozně malý a drobný, takže právě proto jsem odhadovala, že to klidně mohl být on :-D

Na naší T4 tribuně ještě nikdo nebyl. Tak jsem si vyfotila trať, nějaká ta společná selfíčka proběhla taky :-D Vše se tam teprve chystalo. Pak na trati nastoupili traťáci a hasiči, projelo několik safety carů. No a pak konečně začaly warm upy všech tří kategorií. Nejprve Moto3, potom Moto2, nakonec MotoGP.

IMG_3598
    Nástup hasičů a traťáků, vše už se chystalo na den D

Bohužel bylo docela chladno a mě byla zima. Nostalgicky jsem vzpomínala na sobotní horko. Měla jsem sice přes ruce lehký svetr, ale byl hodně tenký. V kufru byla teplá mikina, ale ta byla v kufru. Nepočítala jsem s tím, že by mi mohla být až taková zima, že bych ji potřebovala :-D Taky bohužel začalo pršet. Tak co teď? Tribuna se začínala plnit. Před závodem Moto3 jsme šli dolů, koupili si jídlo. V té době pršelo dost. Roztáhla jsem si deštník a pak jsem si přes sebe ještě přehodila pláštěnku.

Na 10:20 byla naplánovaná minuta ticha za Ángela Nieta. Když už se to blížilo, tak jsme si přešli pod tribunu, abychom viděli na obrazovku. Tam už v záběrech cílová rovinka, kde se to chystalo. Nějaké plakáty na připomínku, všichni jezdci ze všech kubatur plus lidé z týmů se tam už shromažďovali. Když se to blížilo, tak komentátor ohlásil, že jsme ve čtvrtek přišli o Ángela a že nás vyzývá k minutě ticha. Z Céčka sice sem tam nějaké ruchy šly, ale na naší tribuně a všude v okolí opravdu nastalo ticho. Do toho jsem koukala na tu obrazovku a na onen plakát "Gracias Maestro" a doopravdy se mi chtělo plakat. Ještě navíc to pošmourné počasí. Byl to hodně podivný okamžik. Když ona minuta odbyla, následoval aplaus. Tleskala jsem taky, samozřejmě. Jedna z osobností motorsportu, kterou velmi obdivuji, ve čtvrtek podlehla následkům zranění z dopravní nehody a v neděli na okruhu jsem za ni držela minutu ticha. Bylo to opravdu zvláštní a mě bylo moc smutno. Navíc do toho ještě ten déšť... Jezdci MotoGP to potom okomentovali slovy, že pršelo, protože Brno plakalo za Ángela :-(

IMG_3613
Takto jsem na obrazovce sledovala minutu ticha za Ángela Nieta :-(

Zrovna v onen čtvrtek chtěl Pablo Nieto (Ángelův syn, který vede tým Sky) pořádat tiskovku, protože zdravotní stav jeho otce se velmi zlepšil, dokonce doktoři prohlásili, že ho začnou probouzet z umělého spánku. Najednou však přišla nečekaná zpráva o jeho úmrtí. Pablo z Brna odjel zpět do Španělska a závodního víkendu už se dál neúčastnil.

Po těchto smutných okamžicích jsme tedy měli nějaký čas na to, abychom se trošku vzpamatovali a připravili na závod Moto3.

Přestalo pršet, tak jsem doufala, že to vydrží celý Moto3 závod. Jak se blížil start závodu, začínala jsem být nervozní, protože prostě moji Ajo kluci. Měla jsem dost obavy o to, jak jim to půjde. Ale zároveň jsem se na ten závod těšila. A vlastně teď zpětně musím říct, že na ten závod mám z těch nedělních tří asi nejintenzivnější vzpomínky. Ale to já mám vždy nejsilnější vzpomínky na první závod dne, u WSBK jsem to před lety v Brně mívala taky tak.

Startovní rošt byl tak zajímavě promíchán, což slibovalo opět řežbu. Moji Ajo kluci startovali ze skvělých pozic, Bo z 6. místa, Niccolò z 12. pozice, což pro něj bylo fakt dobré a já se modlila za body. Patrik Pulkkinen byl na roštu 29. a za ním byli ještě další 3 jezdci.

Vlastně si už tak nějak nepamatuju celý průběh závodu, jen mi v hlavě uvízlo to, co pro mě bylo nejdůležitější. Závod jsme sledovali z oblasti pod tribunou, na trávu se sice sednout nedalo, protože bylo mokro, ale to nevadilo. Postávali jsme tam a měli hezký výhled na trať i na obrazovku. A já to všechno hrozně prožívala :-D A vypadalo to, že jsem z celé tribuny jediná, kdo to tak hrotí. Ostatní vypadali, že jsou úplně v klidu a pohodě.

Bo vystartoval výborně, úplně jsem hleděla. A držel se ve skupině o vítězství! Část závodu dokonce vedl celé pole. Držela jsem palce, při každém průjezdu kolem nás jsem tleskala a křičela jeho jméno. Byla jsem na něj strašně hrdá za to, jak si vede. Ta radost a hrdost se pořádně ani slovy popsat nedají. Bo vedl závod a já byla u toho. Stála jsem jen pár metrů od něj, za plotem. Byla jsem u toho. Viděla jsem ho na čele závodu. Takhle hrdá jsem na nějakého svého jezdce už dlouho nebyla. Navíc, jak jsem řekla, byla jsem u toho, viděla to na vlastní oči. Byly to nádherné okamžiky. Bo sice nakonec skončil 4., takže možná trošku zklamání, že to na podium nevyšlo. Ale já tedy zklamaná vůbec nebyla. Ono totiž to 4. místo je jeho nejlepší v této sezóně zatím. Já byla nadšená, že po problémech týmu Ajo to vypadalo na zlepšení a na to, že se vše konečně ubírá lepším směrem. Bohužel, platilo to pouze pro Boa.

U Niccola totiž ta situace byla naprosto opačná. Když projel Bo na čele pole, tak to byly pocity hrdosti a radosti, ale když pak o několik mnoho míst za ním projel Niccolò, tak to byly pocity zoufalství, smutku. Neřekla bych ani zklamání, spíš opravdu to zoufalství. Já mu tak strašně držela palce, a když jsem viděla, jak se kolo co kolo propadá polem, tak mi z toho bylo smutno a úzko. Nicco jel sice po zranění a prý ještě nebyl zdaleka v pořádku, ale i tak jsem doufala, že se to zlepší a pár bodů získá, zvlášť, když startoval z P12 a zvlášť po tom, kdy během víkendu nejezdil vůbec špatně. Jenomže v cíli byl na 24. pozici. Bylo opravdu hrozné, takové smutné, to sledovat. Schválně jsem si potom doma hledala prohlášení týmu a Nicco řekl, že ruka a záda ještě bolí, ale lepší se to, ale že se ten den vůbec necítil na motorce dobře a ještě k tomu se jelo na mokré trati. Mě je ho tak líto.

Kromě Boa jsem na čele měla i Juanfrana Guevaru. Když ti dva bojovali proti sobě, tak jsem trnula, aby se něco nepřihodilo, protože známe, že... Taky se tam držel Fenati a já říkala, pozor na něj, on určitě vyhraje :-D Taky lidi na tribuně kolem nás ožili, když se Fenati dostal na chvíli do čela. Byli kolem nás nějací Italové a ti začali jásat, když Fenati vedl :-D Naštěstí tam byl taky pán, který jásal, když šel do čela Bo :-D Ten člověk měl kšiltovku KTM a myslím, že mluvil německy, takže možná nějaký Rakušan (tipuju), tak to bylo fajn, že tam byl ještě někdo, kdo mu přál (i když on asi tedy hlavně kvůli té KTM, odhaduju podle té čepice). No a dopředu se skvěle opět propracoval Joan Mir. Taky Aron Canet se skvělou jízdou dokázal dostat do čelní skupiny. On byl v prvním kole na 20. místě (v té době dokonce až za Niccem)!! Jenže Aron a jeho stíhací jízdy, už to letos několikrát ukázal. Když jsem Arona i Joana viděla, tak jsem začala tušit podium, a přestala doufat v bednu pro Boa a Juanfrana :-D

Joan Mir to nakonec celé vyhrál a pojistil si vedení v šampionátu. Já ho mám ráda, takže z mého pohledu to nakonec nedopadlo zle. Romano Fenati byl druhý, ale Italové kolem nás lehce slavili a mávali vlajkama :-D No a Aron Canet třetí. Jsem teda ráda, že to Bo i Juanfran dojeli a 4. a 5. místo jsou moc pěkná umístění. Úžasný byl i Marcos Ramírez, který skončil na 7. místě. Já se víc k výsledkům pak ještě budu vyjadřovat později (plánuju článek o závodech v ČR a Rakousku, kde shrnu kompletní výsledky). Teď to chci vzít vážně spíše z mého pohledu, co jsem sledovala, co jsem cítila, jak to prožívala a tak.

Bohužel poleman Gabriel Rodrigo to nedotáhl. Nejen, že se na začátku závodu propadl, což jsem bohužel čekala, ale on dokonce havaroval. Zvedl to a pokračoval, ale bylo to pro něj takové smolné a mě to mrzelo.

Koho jsem samozřejmě ještě hodně sledovala, to byl Patrik Pulkkinen. Takový můj hlavní cíl bylo, aby to dojel do cíle. Dalším cílem bylo, aby nebyl poslední. No, začal dobře, držel se asi na 25. místě. Jenomže postupně se o něco propadl. Vlastně skoro celý závod strávil ve dvojici s Gabrielem Martínezem-Ábregem. Za nimi dlouhou dobu jezdil Manuel Pagliani, který dostal penalizaci za ulitý start. Jenže Manuel, i když měl velkou ztrátu, se k nim dokázal přiklapnout a po nějaké době je oba předjel a dokonce jim ujel a pak ještě předjel nějaké další soupeře. Takže Patrik tam jezdil s Gabrielem a já čekala, kdy ho Gabriel předjede a Patrik bude poslední. Ségra mi to nevěřila, protože jednu chvíli měl Patrik docela náskok, ale já jí říkala, že na to si prostě může vsadit :-D Taky jsem si vytáhla finskou vlajku a přehodila si ji přes ruku. Hlavním cílem pro mě bylo, že Patrik to musí dokončit, abych na něj v oslavném kole mohla tou vlajkou mávat. No, samozřejmě, že jsem to zase trefila. Patrik byl poslední. Ale dojel do cíle. Takže můj takový skromný cíl byl splněn. Tak jsem čekala s vlajkou, až pojede kolem. Jenže jsem ho nakonec prošvihla, protože jsem nepoznala jeho motorku včas. Takže jsem začala mávat vlajkou, až když už nás minul. Tuším, že tu vlajku tedy vůbec neviděl.

Následovat měl závod Moto2. Tlak začal stoupat (aspoň tedy ten můj), protože Franco :-D Zatím nepršelo, tak jsme šli na naši tribunu na naše sedadla. Já nadšeně natáčela zahřívací kolo a připravovala jsem se na závod. Podobně jako u Moto3 už jsem se těšila, jak budu fandit. Ségra mě uklidňovala, že tady jsem na sedadlové tribuně mezi lidma a že tedy se musím chovat klidně. Jenže to já neumím, když se jede závod :-D

Poleman Pasini vyrazil skvěle, dobře se držel Miguel Oliveira. Skvěle jeli Francesco i Franco, takže já nadšená. Franco už se probjoval na druhé místo za Pasiniho. Já úplně nadšená, ségra už mě dopředu upozoňovala, ať nehysterčím :-D Jenže, jedna kapka, druhá kapka, další kapka... Dešťových kapek začalo přibývat. Sedmé kolo a hle, červená vlajka! Já naštvaná. Jako jasně, chápu, trať už začala být zase dost mokrá. Co nechápu, je to, proč se závod vyhlašoval jako suchý. Ano, ona suchá stopa před závodem byla, ale nevím, jestli to fakt bylo na suchý závod, zvlášť, když to vypadalo, že zase bude pršet.

IMG_3621
        Červená vlajka - závod Moto2 zastaven kvůli dešti

Tak se čekalo na restart. Do toho už nenastoupili Dominique Aegerter a Sandro Cortese. Dominique tam řádil od začátku, měl nějaké technické problémy, byl v boxech, pak se vrátil na trať. Ale do restartu ho nepustili, protože neměl odjeto potřebný počet kol. Sandro zase havaroval těsně před tím, než byla vyvěšená červená vlajka. Prý ho někdo jiný srazil. Nevím, neviděla jsem, hodnotit nemůžu. Ale Sandro se dostal zpátky do boxů, chtěl startovat do druhého závodu, dohadoval se tam s lidmi z ředitelství závodu, ale oni ho nakonec do restartu nepustili. Škoda. To mi bylo líto.

My jsme si sešli dolů, protože dost pršelo, abychom mohli roztáhout deštníky. Restartovaný závod Moto2 jsme už tedy sledovali tam a vlastně dole pod tribunou jsme zůstali i potom na závod MotoGP. A já tomu všemu aspoň byla blíž než jen nahoře na sedadle.

A pak přišel kiks od komentátora. On je Martin Straka možná dobrý na auta a já proti němu vůbec nic nemám. Občas má celkem dobré komentáře. Ale při motorkách? To prostě nebylo poprvé, co říkal úplně divné věci. Hlavně tu neděli tedy jsem zírala. I já v té nejvíce vypjaté chvíli vím, že nejprve je kolo, ve kterém jezdci najíždí na startovní rošt, pak je zahřívací kolo a pak start do závodu. On byl zmatený. Já chápu, že komentovat na okruhu přímo naživo není jednoduché. Tohle bylo ale fakt trošku zmatené. Jezdci vyrazili do zahřívacího kola a on tam křičel, že startujeme a že Franco je na čele. Což tedy Franco na čele byl, pro mě bohužel, to zahřívací kolo bylo první a poslední, které vedl. Chlapi, co stáli na tribuně vedle nás, z toho byli taky rozčarovaní a okomentovali to slovy "On je snad ožralej." :-D Takže asi tak.

Pak se jezdci seřadili znovu na startovním roštu, tak už mu to tedy došlo. Snad :-D Nicméně, až podezřele moc dobře vyrazil Lüthi a já chytala nervy. To ne, prosím, kdokoliv, jenom Lüthi ne. Nejhorší bylo to, že jsem to předpověděla. I jsem to psala tady na blogu v jednom článku, že mám hrozně blbé tušení, že před mýma očima určitě vyhraje Lüthi, protože já ho tak nemám ráda, a že Franco, protože mu budu strašně moc přát, tak to pokazí. No, kdybych věděla, jak moc v tomhle budu mít pravdu, tak budu se svými myšlenkami opatrná.

Když Lüthiho začal stíhat Alex Márquez, tak jsem mu normálně pořádně fandila, aby ho dojel. Normálně vážně. Normálně jsem fandila "jeď Alexi" :-D Bohužel nestihl to. Takže Lüthi to vyhrál a Márquez byl druhý. Aspoň, že třetí byl Miguel Oliveira, tak Ajovci měli bednu a já menší důvod k radosti.

Skvělý byl Luca Marini, který zajel svůj zatím životní závod, když byl 4.

Pecco Bagnaia nakonec 7., Franco 8., což pro něj byl nejhorší závod sezóny z dojetých závodů. No jistě, jak jinak. Kde jinde by měl být jeho špatný výsledek.

Navíc ještě na začátku restartovaného závodu havaroval Mattia Pasini, což teda byla velká škoda. A všude kolem nás to v té chvíli jenom zahučelo zklamáním.

Musím vám teda říct, že to je nejhorší závod sezóny v Moto2. Pro mě to tedy opravdu bylo velmi špatné, nejen těmi výsledky, ale i tím zmatkem kolem. Tohle prostě bylo všechno špatně a já cítila tak strašně velké zklamání, že jsem Lüthimu odmítla tleskat, když dostával cenu. Prostě ne. Já jsem vždy ta, která nabádá ke sportovnímu chování a k respektování soupeřů, k ocenění dobrých výsledků i těch, které nemáme rádi. Ale já se prostě na to necítila. Ještě nikdy jsem se na okruhu necítila tak naštvaně a zklamaně, jako v tu chvíli.

Někdy na 13:20 (zhruba) byl naplánován průlet gripenů. Já, moje sestra i její přítel jsme se shodli v tom a dělali jsme si srandu, že gripeny určitě přiletí v době, kdy bude Lüthimu hrát hymna. Protože jak byl restart, tak se vše o maličko posunulo. No, toto už se stalo před 2 roky, když byl po havárce zastaven závod Moto3 a pak se Moto2 jelo se zpožděním. A Johannu Zarcovi tenkrát do Marseillaisy hučely gripeny. A víte co? Ono se to fakt stalo. Jsme měli jakousi radost, že jsme to uhodli. Úplně přesně v té chvíli, kdy začala hrát švýcarská hymna, tak začal onen průlet. Ale tentokrát to nebyl jen jeden průlet jako minule, průletů gripenů bylo víc a dokonce i nějaké menší akrobatické kousky nám předvedly. No prostě paráda. V té chvíli jsem byla ráda, že nevyhrál Franco, protože kdyby mi gripeny měly rušit oslavy a italskou hymnu, tak bych teda taky ráda nebyla :-D

IMG_3625
                                     Průlet gripenů

Prosím, už nechci v Brně žádný divoký závod. Měli jsme to tu dva roky za sebou a už ne, prosím. Už stačilo. Já chci normální, klidný závod, může být i nudný. Prostě normální závod na suché trati, žádné extrémy. Tohle už ne. A to se týká všech tří kategorií.

Závod MotoGP se blížil. Po té hrůze v Moto2 už jsem radši nečekala vůbec nic. Nostalgicky vzpomínala na 4. místo Boa z Moto3. A ředitelství závodu udělalo další ptákovinu (asi bych se měla za tento výraz omluvit, ale mě se líbí a teď momentálně do kontextu i hodí :-D ). Prostě Moto2 vyhlásili jako suchý... No a co udělali pak? MotoGP závod vyhlásili jako mokrý. Ve chvíli, kdy trať osychala a mezi mraky si svou cestu razilo slunce. Se sestrou jsme se shodli, že to je záminka, aby byl dramatický závod. Takže já rozladěná ještě před tím, než nějaký závod vůbec začal.

Začalo to zajímavě, když po startu šel do čela Jorge Lorenzo. Jsem sestře říkala, ať si to užívá, protože to dlouho trvat nebude. A to nebylo nic ve zlém, já bych to Jorgemu moc přála, kdyby mu to vydrželo, ale tušila jsem, že to neudrží. Za ním jel Márquez, který ale hned ve druhém kole závodu zajel do boxů na výměnu motorky za tu s nastevním do sucha. Prostě komedie. Měli na těch motorkách do sucha startovat hned. Můj názor. Úplně nám zkazili závod.

Ségra se divila, když jel Marc tak brzo do boxů. Nebo to byl její přítel, kdo se divil? Teď už nevím, každopádně, někdo kolem mě se tomu divil a já si pamatuju, že jsem říkala, že nemůžeme podceňovat Marcovy strategie, že jemu to téměř vždy vyjde. Jelo se druhé kolo a já už předpovídala jeho vítězství.

Postupně teda do boxů zajeli všichni, i když to byl zmatek. Jako poslední jel na výměnu Zarco, což tedy taky strategicky nebylo nejlepší. Podobně tak i Barberá a Rossi. Navíc u některých ta zastávka v pit lane dopadla dost nešťastně. O některých těch příbězích jsem se dozvěděla až později v týdnu po závodě. Třeba Jorge Lorenzo vůbec neměl nachystanou druhou motorku, takže stál v boxech a čekal a čas utíkal a pozice ztrácel. To samé Jonas Folger. Ten dostal zprávu zajet do boxů, jenže došlo prý k nějakému komunikačnímu šumu a Jonas zajel o kolo dřív, takže ani on neměl motorku připravenou. Další problémy nastaly při incidentu Aleix Espargaró / Andrea Iannone, kdy Aleix tam Andreovi vjel (nebo jak to vlastně bylo). Jenže Andrea spadl a tím zboural i motocykl Alexe Rinse, na kterém mu poničil páčku. Prostě masakr. Jako fakt, debilnější (pardon) závod a závodní víkend se snad ještě nikdy nejel. Proč to, sakra, muselo být zrovna tady.

Já čekala, až se pořadí nějak ustálí. Nijak jsem nešílela, jen čekala, co bude. Hezké aspoň bylo, že Karel Abraham chvíli jezdil na 4. místě. Aspoň to tak hezky nahecovalo fanoušky, takže atmosféra byla fajn. I když, jak jsem již řekla, kolem nás bylo dost Italů, takže panovala taková ponurá nálada :-D

IMG_3637
                           Fanklub Karla Abrahama

Já se musela něčím začít zabývat, tak jsem sledovala Mavericka (jak jinak). No, ten byl někde na 13. pozici, tak jsem čekala, jak se to ustálí a kolikátý tedy bude. Jel skvěle. Konečně něco, co mi udělalo radost. I další jezdci, kteří papírově patří k favoritům, jeli dobrou stíhací jízdu. Jenže já se samozřejmě nejvíc zaměřovala na Mavericka, tak jsem nejvíc vnímala jeho. A měla zas důvod fandit. Vždy, když jel kolem, tak jsem tleskala (dokonce moje sestra tleskala se mnou :-O ) a křičela a prostě fandila. Vlastně, z celého toho závodu si pamatuju hlavně to, jak jsem tam poskakovala a povykovala "Maverick! Maverick!" :-D Kousek od nás byl chlápek v kšiltovce Mavericka, tak jsem byla ráda, že nejsem jediná, kdo mu tam fandí (ten ale nepovykoval, já byla jediný takový šílenec tam) :-D Mimochodem, to byla ta kšiltovka Yamahy a já se do ní zamilovala a ještě pár dní po Grand Prix jsem myslela na to, že ji musím mít. Teď už jsem se uklidnila :-D A taky tam byl chlápek, který měl stejné tričko jako já.

Spadl Bautista, pak spadl Baz. Takže nic moc :-/

O to, nebýt poslední, mezi sebou bojovali Iannone a Barberá a ti nás teda bavili. Byli jak dvojčata, celý závod spolu :-D

Žádné překvápko se nekonalo, Marc Márquez vyhrál. A to poměrně jasným způsobem. Druhý Dani Pedrosa, takže double pro Repsol Hondu. Třetí Maverick! Takže super, skvělý, paráda. Já slavila. Navíc porazil Rossiho :-P V té chvíli jsem byla hrdá, že mám na sobě to tričko, že jsem nakonec dala na rady od ségry, ať si to triko vezmu i v neděli. Jsem v tom pak tam tak hrdě chodila :-D

Na obzoru se pár kol koncem závodu začaly objevovat zlověstné mraky. Už jsme začínali i vtipkovat, že zase bude pršet a že jezdci budou znovu jezdit do boxů na další výměnu... No, nakonec to vydrželo.

Liják nás zastihl až na cestě z tribuny. To byl zas trochu zmatek. Lidi se málem navzájem pozabíjeli deštníky před vstupem do tunelu pod dráhou :-D Já sice tyhle chaosy v té chvíli moc nemusím, ale pak se tomu hrozně směju, když na to vzpomínám a ráda o tom píšu :-D Zrovna teď myslím na to, jak na mě kapalo z deštníku nějakýho chlápka přede mnou a já byla naštvaná a jak se kolem mě a na mě mačkali lidi, a ty vzpomínky na to ve mě vyvolaly menší záchvat smíchu.

Ale tedy chudáci kluci a holka v Rookies Cupu. Po závodě MotoGP se totiž jel ještě druhý závod RBRC a ti zrovna jeli v tom největším lijáku. My už na závod nekoukali, potřebovali jsme se dostat z okruhu, ale teda myslela jsem na ně, ať to zvládnou, protože to teda žádná sranda nebyla.

Na závěr bych ještě chtěla říct pár vět. Strašně mi to chybí a strašně se mi stýská. A nedokážu přesně říct, po čem se mi vlastně stýská. Je to prostě kombinace všeho. Stýská se mi po tom setkávání se s lidmi, se kterými mám něco společného, chybí mi prostě ta atmosféra a vůně paddocku, setkávání s jezdci (což jsou ve většině případů strašně fajn lidi), potkávání lidí z týmů. Chybí mi sledování toho všeho na živo, na vlastní oči, chybí mi okruh jako takový. Chybí mi všechny ty pocity, které tam zažívám. Ty jo, já to vlastně ani nedokážu normálně popsat a vysvětlit. Ale myslím, že lidi, kteří to mají pod kůží tak moc jako já, asi chápou, co tím chci říct a možná to cítí taky tak.

Jinak, samozřejmě, že i když jsem si tady stihla i zanadávat a napsat, že to bylo debilní, tak samozřejmě to miluju a bylo to pro mě nejkrásnější období tohoto roku. Jako každý rok.

Jo a ještě poznámka na závěr. Musela jsem hodinu čekat na nádraží, protože jsem si nechala ujet vlak, ale vážně jsem se necítila na to, abych utíkala na nástupiště s kufrem, notebookem, deštníkem ve chvíli, kdy do odjezdu zbývala minuta! Tak jsem radši další hodinu počkala. Navíc, domů se mi nechtělo, srdce stále bylo někde tam na okruhu. Tak jsem chvíli telefonovala s mamkou, čímž mi čas hrozně utekl, a taky pozorovala lidi kolem, protože každou chvíli se objevil někdo ve fan tričku :-D Rossista, za chvíli Márquezista, prostě super, udržovalo mě to v takové té závodní atmosféře.

Jo a ještě jedna poznámka. Takhle strašně rychle mi ty čtyři dny ještě nikdy neutekly. Když se člověk baví, tak se mu zdá, že čas utíká rychleji, tak to je. Mě vždycky ty čtyři dny utekly až moc, ale vždy jsem z toho měla dobrý pocit, vždy jsem si to užila. Ale letos mi přišlo, že to uteklo až tak strašně rychle, že si z toho vlastně nic nepamatuju (no, podle těch všech článků, které jsem tu napsala, si přeci jen asi něco pamatuju :-D ). Přijde mi neskutečné, že se to fakt stalo. Vůbec mi totiž nepřijde, že by se nějaká Grand Prix ČR jela. Fakt. Už jsem to okomentovala na Twitteru, že mi přijde, jako by to byl jenom jeden krásný sen a to navíc sen ve velmi krátké noci.

Pozn.: Všechny fotografie použité v článku jsou moje.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: VC České republiky 2017: neděle michal 21. 08. 2017 - 22:43
RE(2x): VC České republiky 2017: neděle niki 22. 08. 2017 - 20:38
RE: VC České republiky 2017: neděle katka 22. 08. 2017 - 08:29
RE(2x): VC České republiky 2017: neděle niki 22. 08. 2017 - 20:41