VC České republiky 2017: čtvrtek (2. část)

12. srpen 2017 | 17.45 |
› 

IMG_3164Ve dnech 4. až 6. srpna 2017 se konala Velká cena České republiky MotoGP. Jako již tradičně za posledních pár let, ani tentokrát jsem tam nemohla chybět. Miluju to. Není nic, co bych na světě milovala víc. Nicméně, před samotným Grand Prix víkendem se děje spousta dalších úžasných doplňkových akcí. Jako například čtvrteční paddock / pit walk. V první části tohoto článku jsem již mluvila převážně o kategoriích Moto2 a Moto3, takže teď je na řadě MotoGP plus na závěr ještě nějaké další poznámky a také trochu osobní věci, ze kterých jsem se ale konečně musela vypsat (možná trošku pod návalem emocí z posledních několika dní).

MOTOGP

A jdeme na to. Kategorie MotoGP. Začnu takovým vtípkem. Pořád jsme narážely na Juliána Simóna. Když byl jezdcem Moto2, tak jsme ho snad neviděly ani jednou. Najednou dělá kouče Titovi Rabatovi a jezdil tam pořád na skútru, nebo chodil kolem Marc VDS hospitality. Prostě pořád měl něco na práci. Zrovna jsme, myslím, čekaly na Jacka Millera, no a najednou se objevil zase Julián. Tak jsem si řekla, že si ho aspoň vyfotím, když ho tak pořád potkáváme. Nachystala jsem si foťák, on se vyřítil proti mě a viděl to, a řekl nám "Hola" (španělský pozdrav). No, já tu spoušť nakonec nezmáčkla, protože jsem se začala smát :-D Bylo to prostě vtipný. Pak jsem si tedy Juliána vyfotila, ale nakonec jen z boku, nakonec jsem zjistila, že se otočil, takže mám jeho fotku zezadu :-D Ale na té fotce se baví s někým od Mavericka, tak je tam aspoň vidět skútr s číslem 25. Chudák Juli, on nás zdravil, asi si myslel, že se budeme chtít fotit a my nic. Nebo prostě pozdravil jen tak. Už jsem to psala dřív, prostě je skvělé, jak vás tam (skoro) všichni zdraví. Pozdravil mě (nás) bývalý mistr světa 125cc (v tom roce jsem mu fandila), to není tak špatný.

Jsme si dělaly srandu, kde má Tita, že tam pořád jezdí sám. Blížil se už konec onoho otevřeného paddocku pro fanoušky, no a najednou na skútru Julián a za ním seděl Tito :-D To jsem se musela smát.

Když už jsem tedy u Marc VDS, tak budu pokračovat o Jacku Millerovi. Nejprve nikde nebyl, nakonec jsme na něj měly docela štěstí. Šly jsme právě kolem hospitality týmu, zkoumaly skútry. Vypadalo to, že Jack by mohl být tam vevnitř. Holky si ho pak všimly, že prý tam opravdu je. Já ho tedy neviděla :-D Ale pak později už jsem si ho všimla taky. Má sestra na sobě měla jeho fan tričko, tak jsme právě chtěly, aby se s ním setkala. Tak jsme čekaly. Z hospitality pořád někdo chodil, jen Jack nic. Pak tam šel nějaký chlap z týmu, vypadalo to, že něco říkal a za chvilku vyšel Jack. Tak nevím, možná Jackovi říkal o nás, a když viděl ségřino tričko, tak mu došlo, že čekáme na něj. Nevím, je to jen taková domněnka. Nicméně, Jack za námi přišel a byl milý. Ochotně se s námi fotil, pozdravil nás, sestře pochválil tričko :-D To byl takový skvělý moment. A já s ním mám konečně fotku.

IMG_3078

Po letech mám i fotku s Polem Espargarem. Kamarádky se s ním šly fotit, já váhala, jestli jít taky. Nakonec jsem si vedle něj tedy stoupla taky. On teď jezdí v KTM, takže proč ne. Myslím, že i jeho týmový kolega Bradley Smith tam pak někde projel na skútru.

Karla Abrahama jsem viděla snad jen jednou (jestli vůbec). Na to, že to byla jeho domácí Grand Prix, tak se tam moc neukazoval, alespoň mi to tak přišlo. Jeho kolegu Álvara Bautistu jsem taky zahlédla hodně zdálky na skútru. To se tam jen tak mihnul a pak už jsem ho vůbec neviděla.

Kdo se ale objevil, to byl Johann Zarco, byl ale nějaký takový zamračený, což je jaksi u něj zvykem. Loni v Brně měl výraz úplně stejný (a vlastně předloni asi taky :-D ), nicméně než jsem se k němu dostala, že se s ním budu fotit, tak ujel a už se znovu neobjevil. To mě docela mrzelo. A vlastně mrzí stále. Chtěla jsem si na okruhu kupovat tričko Tech 3 a jelikož je to z kategorie MotoGP můj aktuálně nejoblíbenější tým, tak jsem doufala, že i budu mít s oběma kluky fotku. Jako já už z minulých let s Johannem fotku mám, ale já se chtěla fotit s ním v barvách Tech 3 :-/ Mrzí mě to. Ale v týmu pojede i příští rok, tak snad budu mít příležitost a štěstí. Tak jsem doufala, že se objeví Jonas Folger. Toho jsem snad ještě nikdy nepotkala, nebo možná potkala, ale ještě tenkrát ignorovala, nevím. Nicméně, letos jsem ho chtěla vidět hodně. Jenže Jonas nikde. Věděly jsme, že má být v 17 hodin na tiskové konferenci, tak jsme to riskly a před 17. hodinou šly postávat ke kamionům Tech 3, že by se tam tedy Jonas mohl objevit, když pojede na tu tiskovku. Sice holky říkaly, že jezdci, když jedou na tiskovku, tak se neradi fotí (mají i jiné povinnosti, že, to je pochopitelné), ale zkusily jsme to. Jonas pak opravdu přijel. Zastavil, prohodil s kýmsi pár slov a bylo vidět, že se chystá jet na tu tiskovku. Žádaly jsme ho o fotku, sice nadšený výraz neměl, ale souhlasil. No, nakonec jsem koukala, že se na fotce se mnou i pousmál, tak dobrý :-D Nechápu, co to, že kluci od Tech 3 byli takoví zachmuřilí. Přitom to jsou skvělí kluci a některá videa týmu na sociálních sítích mě baví. Oni dva umí být hodně vtipní, když chtějí. Nicméně, až později mě napadlo, že možná Jonas v té době už věděl o úmrtí Ángela Nieta, proto se tak tvářil. Protože na tiskovce se o tom už mluvilo, takže už to možná věděl před tím. My v té době o té tragické zprávě ještě neměly ani tušení.

IMG_3128

Z týmu Avintia jsem konečně viděla Héctora Barberu. Jezdil na skútru a vozil s sebou i svou aktuální přítelkyni. Loris Baz se tam, myslím, taky mihnul. Loni jsme ho potkávaly docela dost a já se odmítla s ním fotit. Letos jsem si přála mít s ním fotku a ono nic. Takže opět, už jsem to zmínila, jasné poučení, že se nic nesmí odkládat.

Dlouhý odstavec věnuji Mavericku Viñalesovi, takže to asi nebudu odkládat a jdu hned na to :-D Musím říct, že Mavericka jsme toho dne viděly docela dost. Jelikož jsem si ujasnila, že je to má jednička v MotoGP pro letošní rok, tak jsem samozřejmě byla ráda, že na něj máme takové štěstí. Když jsme se šly projít po pit lane, kde ale v tu dobu nic moc nebylo (což je divné, většinou tam bývá docela rušno), tak se najednou vynořil na svém kole a ještě s ním jel pravděpodobně jeho trenér nebo někdo takový. Tedy, nic nebylo, Maverickova motorka tam zrovna byla, takže pro mě toho tam bylo ažaž :-D Nicméně, všimly jsme si Mavericka na kole, který se chystal na prohlídku tratě. Tak jsme ho na konci pit lane zastavily. Ochotně pózoval a fotil se s námi. Pak, když vyrazil na trať, tak se otáčel a machroval, když jezdil po zadním kole. Nevím, jestli to bylo kvůli nám, že se chtěl předvést, ale vlastně bych se ani nedivila :-D Loni mi to tak ještě nepřišlo, ale letos tedy vypadal, že je hrozně rád ve středu pozornosti a že se rád předvádí. Hrozně se za ten rok změnil, alespoň mě to tak připadá. A já s ním mám po roce opět fotku. Kdo by to byl řekl. Pamatuju si, když jsem poprvé jela na paddock MotoGP před pár lety a on ještě jezdil v nižší kubatuře a kamarádky se s ním fotily. Mě byl hrozně nesympatický, neměla jsem ho ráda a fotit jsem se s ním nechtěla. Vida, uteklo pár let a situace je úplně jiná. Jo, ještě musím dodat, že mu to v té Yamaze opravdu sluší.

IMG_3067

Valentino Rossi se tam taky mihnul. Viděla jsem ho jen chvilku, a ještě navíc v dálce, jak projižděl paddockem na svém skútru. Žlutých tam zase bylo požehnaně a všichni na něj čekali u kamionu Yamahy.

Dalším velkým momentem bylo čekání na Jorge Lorenza. Jeden známý psal mé kamarádce, že Jorge je v hospitality Ducati. My vůbec nevěděly, kde to je. Nakonec jsme to našly. Bylo to v místech, kam jsme nikdy nechodily, protože jsme si myslely, že se tam nesmí. A hle, ono se smí snad všude :-D Vlastně už se blížil závěr paddocku, všechny už jsme byly spokojené s našimi "úlovky", tak jsme si řekly, že kvůli Kat počkáme jak dlouho bude nutné. Jorge uvnitř opravdu byl, dělal tam nějaký rozhovor pro Eurosport. Byli tam i další novináři, i venku čekal nějaký štáb. Nějakou dobu to trvalo, ale nakonec se objevil. Usmíval se, byl velmi milý.

IMG_3123

Jorgeho kolegu Andreu Doviziosa jsem snad ani neviděla, nebo si to tedy aspoň vůbec nepamauji.

Neviděla jsem ani nikoho z týmu Pramac, tedy opět, vůbec si nevybavuji, že bych Reddinga nebo Petrucciho zahlédla.

A vlatně tentokrát jsem neviděla ani Aleixe Espargara, kterého obvykle zahlédnu. Ani Sama Lowese jsem neviděla. Tak jsem si z nostalgie aspoň fotila kamion Aprilie.

Tentokrát se v paddocku vůbec neobjevil Marc Márquez. Tedy alespoň my jsme na něj vůbec nenarazily. A to je divné, protože vždy ho minimálně jednou potkáme. Koho jsme ale letos viděly, to byl Dani Pedrosa. Vlastně ten tam byl letos nějaký aktivní. A taky s ním pořád jezdil Sete Gibernau, který mu momentálně dělá kouče. Tak jsem si Seteho musela vyfotit, protože to je mega vidět někoho, komu jsem fandila, když jsem byla malá holka. Samotný Dani byl hrozně fajn (až jsem se divila), usmíval se, ochotně se fotil, rozdával podpisy. Fakt jsem až zírala, jak byl v pohodě. A taky se fotil s námi. Páni, já mám fotku s Danim. To bych nikdy neřekla, že se mi něco takového podaří. Je to skvělé.

Alex Rins se několikrát ukázal, takže mé kamarádky měly šanci se s ním vyfotit. Jeho týmového kolegu Andreu Iannoneho jsem ale já neviděla.

Cal Crutchlow se několikrát kolem nás prohnal na svém skútru.


Opět jsme viděly i tátu Márqueze. Já viděla Hervé Poncharala, což je šéf Tech 3 a můj druhý nejoblíbenější šéf týmu. Taky jsem viděla Akiho Aja, což je můj vůbec nejoblíbenější šéf týmu.

I kluci z Rookies Cupu tam byli, ale bohužel já je nejsem schopná poznat. Také se jako součást toho víkendu jely dvě série ADAC, ale tam ty jezdce vůbec neznám, protože tyto série tedy vůbec nesleduju.

Také nás pohltilo několik melancholických okamžiků, když jsme uviděly nálepku LS39 na připomínku Luise Saloma. I nálepka s číslem 69 na připomínku Nickyho Haydena se tam objevila. Jako již tradičně, i nálepka, která připomínala Marca Simoncelliho nesměla chybět. Trošku si rýpnu, ale je škoda, že už se moc neobjevují nálepky na připomínku Shoyi Tomizawy (i když Japonci, myslím, pořád nějaké nálepky mají). Já měla Shoyu dost ráda a dodnes jsem se s jeho úmrtím nedokázala úplně srovnat.

IMG_3081   IMG_3135   IMG_3153

Nechápu to, asi mám prostě hrozný štěstí, ale vždy se to prostě tak nějak stane, že se potkám s těmi, se kterými se toužím nejvíc potkat. Jako nikdy nepotkám úplně všechny své idoly, ale vždy některé z těch, které mám hodně ráda, potkám. Mám z toho velkou radost a strašně moc si toho všeho vážím.

Jak jsem napsala již v úvodu, letošní brněnský paddock byl opět skvělý. Sice bylo docela dusno a horko, pak se dokonce zatáhlo a spadlo pár kapek, ale naštěstí nezačalo nijak zvlášť moc pršet. Počasí si ale člověk stejně nevybere. Nicméně, vždy je to tam skvělé, je skvělé potkávat ty lidi, kteří tam jsou, ať už to jsou lidi z týmů, jezdci, lidi z ředitelství závodu, hosté, fanoušci. Prostě potkáváte ty lidi a jste šťastní, protože víte, že máte něco společného. A to je úžasné. Já se tam vždycky cítím tak moc svobodná a šťastná, neskutečné.

Čím častěji tam jezdím, tím lépe a úžasněji se tam cítím. Prostě rok od roku je to lepší a lepší, protože už člověk ví, co a jak, ale stejně ho vždy překvapí něco nového a něco nového objeví. Také já se rok od roku zlepšuji ve smyslu toho, že si víc troufám ostatní oslovit. Musím říct, že jsem se hodně změnila. Když si vzpomenu na sebe v roce 2014, když jsem byla v paddocku poprvé a porovnám to s letošním rokem, tak jsem fakt udělala neskutečný posun. Jasně, člověk je starší, životem zkušenější a asi i otrlejší. Vždy jsem měla problém s komunikací s ostatními lidmi, ale tam to vždycky překonám. Ten rok 2014 byl takový, že jsem se docela styděla, ale nakonec jsem získala strašně moc podpisů i fotek (hlavně díky ostatním kolem mě). Letos ale jsem úplně bez problémů oslovila jezdce, poprosila o fotku, poděkovala. Prostě úplně v pohodě, bez stresu, bez ostychu. Musím se přiznat, že jsem v tomhle na sebe opravdu hrdá, protože jsem na tom před časem nebyla psychicky nejlépe a i teď mám občas takové divné nálady a pocity. Hodně mi to tam pomáhá být sama sebou.

Taky jsem se vždy styděla při focení s jezdcem toho jezdce obejmout. Prostě jsem vždy nechala ruce podél těla a pak jsem koukala, že to na těch fotkách vypadá dost blbě. Tak jsem si řekla, že se musím hecnout, a letos je vždy kolem pasu obejmu tak, jak oni objímají fanoušky. A nakonec to vlastně vůbec nebyl problém :-D První z mých oblíbenců, kterého jsem potkala, byl Lorenzo Baldassarri, sice jsem se trochu styděla a dotkla se jenom lehce jeho trička, ale nějak jsem si na to zvykla a pak už mi to objímání kolem zad šlo samo :-D Chtělo to jen překonat ten prvotní ostych. Možná vám tento můj problém přijde jako naprostá hloupost, ale věřte, že pro toto své chování jsem měla své důvody a jsem ráda, že se mi konečně daří některé tyto své psychické bloky překonávat.

Tolik tedy k celé čtvrteční akci a na závěr dokonce i na nějaké mé osobní vyznání došlo, ale nemohla jsem si pomoct a napsat jsem to musela. V dalších článcích, které budou následovat, už se budu věnovat jednotlivým závodním dnům a tomu, co jsem během každého jednoho dne zažila.

Pozn.: Všechny fotografie použité v článku jsou moje.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší