Polovina sezóny 2017: Moto3 (část III.)

16. červenec 2017 | 12.51 |
› 

moto3_2Rozhodla jsem se, že během letní přestávky napíšu shrnutí po první polovině sezóny. Je za námi úvodních 9 závodních víkendů mistrovství světa. A že se toho událo docela hodně. Začínám tedy kategorií Moto3, protože chci začít od nejnižší třídy a také, protože je zde nejvíc jezdců, takže sepsání trvá nejdéle. Článek jsem pojmula tak, že je to vlastně hodnocení první části sezóny u každého jezdce. U jezdce vždy vidíte tým, ve kterém jezdí, motocykl, na kterém závodí, kolik má aktuálně bodů a na jakém místě v šampionátu se nyní nachází. První dvě části jsou již publikované, nyní přichází na řadu část třetí a poslední. Jezdci jsou řazeni abecedně podle příjmení.

Philipp Oettl (Südmetall Schedl GP Racing; KTM)
Počet bodů: 41
Pořadí v šampionátu: 12.

Bohužel, Philipp má výkyvy. Říkám bohužel, protože bych mu moc přála stupně vítězů a ono pořád nic. Sice on už jedno pódium získal, ale to bylo v roce 2015 a ještě k tomu v dešti. Ráda bych ho viděla pravidělně bojovat o top 10, lépe pak o top 5. Ale to teď asi není možné. Nevím. Hned v Kataru to začalo nadějně, když se Philipp kvalifikoval do první řady. Jenže v závodě havaroval. A bylo to. V Argentině to zase mělo opačný postup, startoval až z 21. místa, ale dokázal se probojovat až na krásné 4. místo v cíli. V USA pak byl 9., což taky vůbec nebylo zlé. Ve Francii byl bohužel až 21., pak následovaly sice výsledky na bodech, ale bylo to takové slabší, P14 v Itálii, P13 v Katalánsku. Má to vzestupnou tendenci, protože potom v Nizozemsku byl 11. a domácí závod v Německu mu vyšel, když skončil na 5. místě. Chvíli to vypadalo, že by třeba tu skupinu na čele mohl dokázat dotáhnout, a já jsem si to hodně přála, ale bohužel, zas o tolik rychlejší, aby se k nim dokázal přitáhnout, nebyl. I tak ale ono P5 bylo skvělé. Byl to jeho nejlepší výsledek na domácí trati.

Manuel Pagliani (CIP; Mahindra)
Počet bodů: 0
Pořadí v šampionátu: 31.

Co říct? Nula v polovině šampionátu je špatná věc. Manuel už sice jel nějaké závody v roce 2015, ale letos to měla být jeho premiérová kompletní sezóna. A navíc potvrzuje jakýsi onen "trend" toho, že prostě letos je ta Mahindra špatná. Jeho nejlepší startovní pozicí je 9. místo z Assenu, kde byly takové proměnlivé podmínky a tam mu to vyšlo. To opravdu byla spíš náhoda. Jeho nejlepším umístěním v závodě je 18. místo z Le Mans. Víte co? Docela mě to mrzí, ráda bych viděla Manuela na bodech. Aspoň pár bodíků, kdyby se mu povedlo získat, to by bylo hezké. Nejsem si ovšem jistá, zda je reáné, aby se to povedlo.

Patrik Pulkkinen (Peugeot MC Saxoprint; Peugeot)
Počet bodů: 0
Pořadí v šampionátu: 32.

Patrik a Manuel Pagliani jsou jediní dva stáli jezdci této kategorie, kteří v první polovině sezóny nezískali ani jeden bod. Ovšem upřímně řečeno, mě to u Patrika ani nepřekvapuje.

Už to, že je v Moto3, je takové malé překvapení. Já si užívám jeho přítomnost tam, i když jezdí poslední. Nečekala jsem, že půjde do Moto3 tak brzo, tedy vlastně, já čekala, že se do Moto3 nemá šanci nikdy dostat. A vida. Navíc jezdí na Peugeotu, což samo o sobě bylo jasné, že to bude zlý. Takže nováček, který šel do Moto3 dřív, než by možná bylo v jeho případě vhodné (teď to myslím tak, že mi přišlo, že na to ještě nebyl jeho správný čas), a navíc na blbé motorce. Tohle bylo odsouzeno k poslednímu místu ještě před začátkem sezóny. Bohužel. Nicméně, jak jsem řekla, já jsem nadšená, že tam mám Fina a ač jsem ještě před několika dny váhala, tak teď už jsem si jistá, že do Brna opět beru finskou vlajku, protože někdo prostě Patrika podpořit musí :-) Jinak k jeho sezóně zatím tedy není nic moc co říct. Kvalifikace jsou hodně slabé, tam je opravdu většinou až na samotném konci. V závodech to není o nic lepší. Jeho nejlepším výsledkem je 22. místo z VC Nizozemska. Kromě prvního závodu sezóny v Kataru dokončil všech zbývajících 8 závodů, takže pozitivní na tom je aspoň to, že nasbíral hodně zkušeností. Taky si "vyzkoušel" penalizaci, v Německu dostal průjezd boxovou uličkou za ulitý start. Bylo by ode mě hodně troufalé věřit, že to letos aspoň na ten jeden bod v nějakém závodě vyjde?

Marcos Ramírez (Platium Bay Real Estate; KTM)
Počet bodů: 79
Pořadí v šampionátu 7.

Marcos, jedna z mých španělských letošních Moto3 lásek :-) I když tedy s tím slovem "láska" bych měla opatrně, když vidím, kolik mu je let a jak moc mladý oproti mě je :-D Ale však snad chápete, jak to myslím. Prostě, Marcose jsem objevila už loni, začala mu fandit v CEV Moto3 (kde to nakonec na ten titul těsně nestačilo) a čím dál tím víc jsem si ho všímala i v mistrovství světa. Letos před sezónou už jsem ho zařadila do žebříčku mých oblíbených jezdců. Moc jsem na něj byla zvědavá a má intuice mi v tomto asi opět dobře napovídala. Protože Marcos jede skvěle. Mám z něj velkou radost, hrozně mu to přeju. V Kataru začal 9. místem, což vůbec nebylo zlé. Pak přišlo P13 v Argentině, bohužel pak P16 v USA. Po přesunu do Evropy to ale začalo. Byl 4. jak v Jerezu, tak i v Le Mans, v obou případech byl v čelní skupině a bojoval o bednu. A mě v té chvíli ani nenapadlo, že by tu bednu mohl získat. Já už byla nadšená z toho P4. V Itálii pak byl 9., v Katalánsku 6., stejnou pozici získal i v Nizozemsku. Minule v Německu na Sachsenringu to ale přišlo. Marcos byl v té tříčlenné skupině, která se odtrhla od zbytku pole. Bylo jasné, že pokud se nestane nějaká chyba, tak získá svou první bednu v životě. Já se hrozně bála, že se něco stane. Dokonce to chvíli vypadalo, že by mohl i vyhrát. Nakonec tedy P3 a já byla za něj šťastná a byla jsem z toho nadšená. Fakt je to úžasné. Jak už jsem řekla, moc mu to přeju a doufám, že v takovéhle skvělé formě bude i ve druhé polovině sezóny.

Gabriel Rodrigo (RBA BOE Racing Team; KTM)
Počet bodů: 17
Pořadí v šampionátu: 18.

Pokud je v šampionátu a této kategorii nějaký smolař roku, tak je to Gabriel. Až se tedy upřímně docela divím, že už dokázal získat aspoň 17 bodů. Gabriel vůbec nemohl do prvního závodu sezóny v Kataru zasáhnout, protože si zlomil klíční kost. V Argentině už byl pro svůj domácí závod připraven, ale závod nedokončil. Pak se na něj konečně aspoň trochu usmálo štěstí, když v USA skončil 11. a ve Španělsku byl 13. Jenomže v Le Mans si znovu zlomil klíční kost a závodit nemohl. Nezávodil pak ani v Mugellu. Vrátil se v Barceloně, avšak závod kvůli pádu nedokončil. Světlá chvilka přišla v Nizozemsku, kde byl Gabriel 7. a já už se radovala, že konečně. Jenomže v Německu havaroval v posledním kole závodu. To mě teda neskutečně mrzelo.

Ayumu Sasaki (SIC Racing Team; Honda)
Počet bodů: 15
Pořadí v šampionátu: 20.

Sasaki je šampionem Rookies Cupu z loňské sezóny. Loňský rok se mu opravdu velmi vyvedl, tak jsem na něj v Moto3 byla zvědavá. Zatím tedy získal 15 bodů a vede pořadí nováčků. Skvělý závod zajel hned v Kataru, kde byl 11. Pak sice v Argentině ani v Americe nebodoval, ale v Jerezu získal jeden bod za 15. místo. Francie byla v jeho podání opět taková slabší, když mimo opět mimo bodované pozice. V italském Mugellu přišel zatím jeho nejlepší výsledek roku, když dojel na 8. místě. V Katalánsku mu to těsně nevyšlo, když byl 16., ale v Nizozemsku bral aspoň bod za 15. místo. V Německu mu to taky těsně nevyšlo, tam byl 17. Nemyslím si, že by jeho nováčkovská sezóna byla nějaká hodně špatná. Ukazuje, že mu to celkem jde, uvidíme, jak to bude vypadat dál. Taky jste si určitě všimli, že Ayumu dokončil všech 9 závodů a to je pro nováčka dobré.

Tatsuki Suzuki (SIC58 Squadra Corse; Honda)
Počet bodů: 30
Pořadí v šampionátu: 14.

Suzuki letos vůbec nejede špatně, avšak má vysokou nedokončenost závodů. A to je škoda, protože jinak klidně mohl být v šampionátu ještě výš. On totiž z těch 9 závodů nedokončil hned 4, v těch ostatních ale vždy bodoval. V Kataru začal slušně, bral bod za 15. místo. V Argentině byl dokonce 8., jenomže potom začala ona nelichotivá série 4 za sebou jdoucích nedokončených závodů. Šachovnicovou vlajku neviděl ani v USA, ani ve Španělsku, ani ve Francii, ani v Itálii. V Katalánsku se to konečně zase povedlo a on dojel do cíle a navíc na pěkné 10. příčce. Od té doby boduje pravidelně, v Nizozemsku byl 8., v Německu 9. Fakt škoda, že mu tam ty 4 závody nevyšly. Je to jeho 3. sezóna v šampionátu a je vidět, že se zlepšuje. Už teď má na svém kontě víc bodů než v minulých dvou sezónách na konci.

Kaito Toba (Honda Team Asia; Honda)
Počet bodů: 6
Pořadí v šampionátu: 22.

Kaito Toba loni jezdil Rookies Cup a společně s Ayumu Sasakim to byla taková velmi silná japonská dvojka. Několikrát se dostal na stupně vítězů, dva závody dokonce vyhrál a v šampionátu skončil 5. Takže jsem i na jeho výkony v mistrovství světa byla zvědavá. Zatím to ale až tak dobré jako u Sasakiho není. Toba sice získal 6 bodů, ale všech 6 získal v jednom závodě a v těch zbývajících osmi nebodoval. V Kataru byl 19., ale pak v Argentině právě přišly ony body, když byl na dobrém 11. místě. V té chvíli jsem si říkala, že tito mladí kluci se opravdu ukazují a vystrkují růžky. Jenže se zdá, že to zatím byla výjimka. Závod v USA pak nedokončil, v Jerezu byl 17., v Le Mans opět neviděl cíl. A od té doby je to takové nic moc. Nejhorším výsledkem je 25. místo z Itálie, nejlépe si vedl v Nizozemsku, kde byl 19. Tak jsem taky docela zvědavá, jestli se letos ještě na nějaké ty body dostane. U těchhle kluků, kteří jedou svou první sezónu, je ale hlavně důležité, aby si na všechno zvykli a získali spoustu zkušeností.

Tak a to je o stálých jezdcích Moto3 všechno. Během první půlky sezóny se ale objevilo několik závodníků na divokou kartu či náhradních jezdců za někoho, kdo byl zrovna zraněný. Takže i tohle bych ráda shrnula.

V USA se na divokou kartu ukázal Gabriel Martínez-Ábrego. To je ten Mexičan, který loni v Aragonu přepisoval historii, jelikož se stal historicky prvním jezdcem své země v mistrovství světa. Letos tedy jel další závod. Dojel to do cíle a byl 28.

Raul Fernandéz jel na divokou kartu doma v Jerezu a skončil 25. V Nizozemsku a Německu nahradil zraněného Alberta Arenase u týmu Aspar. V Nizozemsku mu to bohužel nevyšlo, protože závod nedokončil, ale v Německu skončil 22. Ale na Sachsenringu se předvedl, protože vyhrál ranní nedělní warm up. To bylo radosti :-D

V poli se objevil další talentovaný španělský kluk a to Vicente Pérez. Ten je juniorským jezdcem akademie Avintia (tým, který jezdí v MotoGP). Vicente jel na divokou kartu dva závody, v Jerezu a Barceloně, ale bohužel nedokončil ani jeden z nich.

No a v poli Moto3 se objevil taky Danny Kent. On začal svou další sezónu v Moto2 (ve článku o Moto2 se o něm určitě ještě zmíním), ale s týmem se rozešel. Nakonec ho pod svá křídla vzal opět aspoň na chvíli Aki Ajo a dal Dannymu šanci jet na divokou kartu v Le Mans. Danny v tom závodě skončil 10. Na Sachsenringu v Německu se pak opět objevil v Moto3 (před tím se na skok vrátil do Moto2) a jel opět u Aja. Tentokrát jel místo zraněného Nicca Antonelliho. A závod nedokončil kvůli pádu.

V Itálii se na divokou kartu objevil domácí Edoardo Sintoni, avšak do cíle závodu nedojel. V Barceloně se objevil Aleix Viu (dle mého názoru velký talent a možný budoucí stálý jezdec v MS). Aleix jezdí pro tým Alexe Rinse v CEV Moto3 a zároveň taky závodí v RBRC, kde letos jede o titul. Nicméně, v Barceloně jel na divokou kartu právě pro Rinsův tým a skončil na 28. místě.

V Nizozemsku se na divokou kartu objevil domácí Ryan van de Lagemaat, avšak závod nedokončil. I v Německu se objevil jeden jezdec na divokou kartu, byl to domácí Tim Georgi a byl 24.

Tolik tedy k mému souhrnu první poloviny sezóny v Moto3, které jsem pojala jako jakési ohodnocení každého jezdce. Druhá půlka nám přinese dalších 9 závodů, vše vypukne první týden v srpnu v Brně. Pak následují závody v Rakousku, Velké Británii, San Marinu, Aragonu. Potom se na začátku podzimu vše tradičně přesune na asijsko-pacifickou část, když se pojedou závody v Japonsku, Austrálii a Malajsii. Vše se pak v listopadu vrátí do Evropy na finále ve Valencii.

Sezóna je zajímavě rozjetá, jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat. Boj o titul mistra světa je otevřený a ještě to bude velmi zajímavé a napínavé, aspoň já si to myslím. Osobně bych to nejvíc přála Joanu Mirovi. Co se pak takových dalších mých soukromých nadějí týče, tak věřím ve vzestup týmu Ajo a hlavně tedy doufám, že Nicco Antonelli se uzdraví a zajede nějaké dobré výsledky, protože to fakt potřebuje. Taky (naivně?) doufám v nějaký ten bod pro Patrika Pulkkinena a v to, že se trochu zvednou kluci v týmu Aspar, protože to je letos taky zatím dost bída.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře