VC České republiky 2016: neděle (1. část)

2. září 2016 | 18.44 |
› 

Článek o závodní neděli chci rozdělit na dvě části. První část bude pojednávat o naší dobrodružné cestě na okruh (taky si možná trošku postěžuju), ve druhé části už to bude jenom o okruhu a závodech.

V týdnu jsme si dělali srandu, že už někdy v 6 ráno vyrazíme na okruh. Ségra strašila s tím, že si budík nastaví na 4:30. No, možná jsme tento šílený nápad měli realizovat. Stále bychom měli nějakou časovou rezervu. I tak jsme ale stále jeli s rezervou a říkali si, že to prostě bude stačit.

Vstávali jsme kolem šesté hodiny s tím, že kolem sedmé vyrazíme. Domluvili jsme se s holkama, že je v zhruba v 7:30 nabereme a pojedeme společně na okruh.

Já, když ráno vstávala, tak jsem měla hodně smíšené pocity. Hurá, závodní neděle, konečně závody – to byly ty dobré pocity. Ach jo, poslední den – to byly ty špatné pocity.

Koukla jsem z okna, zataženo, ale sucho. Jenže za chvilku to začalo a ona předpověď počasí se začala pomalu plnit. Začalo lehce pršet. Než jsme posnídali a sbalili si kufry, tak začalo pršet dost. Inu, bylo nám jasný, že ten den přijdou na řadu pláštěnky. Ještě, že jsme si je objednali (resp. že je přítel mojí sestry objednal a objednal i jednu pro mě). 

Vyzvedli jsme Kat s Elis a jejich kufry, to už pršelo dost. 

Cesta na okruh nám obvykle (čtvrtek až sobota) trvala kolem 20 minut od našeho penzionu až přímo na parkoviště okruhu. Já si tak říkala, že doprava bude houstnout (stejně jako loni), ale že třeba za tu hodinu (jako loni) bychom to dát mohli.

Ha, kdyby to byla hodina, tak bychom si výskali. Cesta se chvílemi proměnila v dešťovou apokalypsu, kdy prostě nebylo vůbec nic vidět. Fakt nic. Přítel ségry, který řídil, musel v jednom úseku dost zpomalit, protože vůbec neviděl před sebe. Voda tekla po silnici proudem. Měli jsme z toho všichni obavy. Obavy byly spíš z toho, že jestli bude takhle strašně lít, tak aby se závody vůbec jely nebo jsme se báli, že se bude program nějak posunovat.

Projeli jsme oním kritickým úsekem, déšť trochu polevil. Pořád pršelo, ale už aspoň bylo vidět na cestu. Všude kolony. Ale pořád se to docela dalo. Hledali jsme na internetu, jestli není nějaké info o parkování nebo o trase na okruh (protože jsme tušili, že v tomto počasí budou asi nějaké změny), ale od okruhu nebylo žádné info. Tak jsme pokračovali tak jako vždy.

Už jsme popojížděli k nájezdu na okruh, policista najednou mával, ať jedeme rovně. No tak jsme jeli. Jenže čím déle jsme jeli, tím víc nám bylo jasné, že nás poslal zpátky směrem k městu. A to my přece nechtěli. Na internetu pořád žádné info, všude kolony ve všech směrech a my vůbec nevěděli, co se to děje. Shodli jsme se, že je to nějaké divné, tak to přítel otočil, že se teda zařadí do té kolony z druhého směru, že nás přece musí někam poslat zaparkovat, že nás přece nevrátí zpátky.

Popojížděli jsme. Někteří to vzdali a jeli z okruhu pryč. Někteří to vzdali a parkovali u kraje silnice. Zbytek na okruh došli pěšky. No, v tom lijáku to asi taky nebylo nejlepší jít takový kus zpátky. 

Už jsme se zase dostali k zatáčce, která vedla k okruhu. Mezitím kamarádka konečně našla na internetu info. To tam prosím napsali z okruhu až někdy po deváté hodině. To bylo strašně pozdě. Spousta lidí už v té době byla v koloně skoro dvě hodiny (stejně jako my) a nikdo nevěděl, co se děje. Info z okruhu bylo na fb stránkách až v době, kdy na okruhu začínaly warm upy. A někteří lidi už chtěli být na místě v té době. No, neměli šanci to stihnout.

V těch informacích se psalo, že hlavní parkoviště uzavřeli kvůli bahnu. Ano, to vůbec nebylo překvapující. To jsme tušili, že se stane. Info dále říkalo, že k okruhu z té strany pouští pouze VIP, ostatní budou parkovat na staré dálnici a odtamtud nás odveze speciální autobus. Aha, super. Kde je stará dálnice?? Tak rychle. Google mapy. Super, stará dálnice je kdesi mimo. Jak se tam dostanem? Rychle najít nejbližší cestu. Aha, super. Takže se musíme vrátit. Jak dlouho to bude trvat? Takže proto nás ten policista předtím posílal rovně. Jenže nikde nebyly žádné tabule, které by ukazovaly, proč jsme měli jet rovně. Tak jsme to proto otočili zpátky, protože jsme nevěděli. Nikde žádné směrovky. Nic.

Dorazili jsme teda k té zatáčce, která vedla k okruhu a přítel sestry otevřel okýnko a ptal se policisty, co tam stál, co se děje a kam máme jet (i když už jsme četli to info z fb, ale chtěli jsme to slyšet od něj). No, pán nebyl moc optimisticky naladěn (vlastně se v tom počasí ani nedivím) a jen nám řekl "To se musíte vrátit do města." Aha, super, takže kdybychom si nenašli to info na internetu, tak bychom zas nevěděli nic. No chudáci lidi, kteří neměli internet. Nebo chudáci cizinci. Mám totiž pocit, že ono info bylo na stránkách jen česky. Některá auta s cizí poznávací značkou tam opravdu kličkovala a vůbec nevěděla, kam mají jet. Těch mi bylo fakt líto.

Otočili jsme to a vydali se zpět tam, kam nás předtím poslal ten první policista. Nastavili jsme si navigaci, abychom věděli, kde je ta stará dálnice. Venku stále lilo jako z konve. Dojeli jsme ke kruhovému objezdu a konečně první cedule! Tam byla šipka a policista to tam řídil. Tak hurá! Jedeme dobře! Jeli jsme furt a furt. Bylo to docela daleko. Rozcestí. Policista obcházel každé auto. Řekl nám, že za zatáčkou parkují ti s VIP visačkou, ostatní rovně. Tak jsme jeli rovně. 

V té chvíli jsme pochopili, že to už je to parkoviště. Vážně. Dálnice. A tam zaparkovaná auta jedno vedle druhého. Ale kde je ten autobus? Aha, tady postávají lidé, tak to asi bude tady. No, jenže všude plno aut, tak jsme jeli a jeli. Konečně ta řada končila, takže místo pro nás, konečně parkujeme. Půlka cesty za náma!

No jo, jenže venku leje jako z konve. Musíme si obléct pláštěnky. Ale je trochu chladno, tak pod to ještě mikinu. A Stefanovu kšiltovku musím schovat do batůžku. Nemůže zmoknout! Co kdyby se ten jeho podpis rozpil? To bych nepřežila. Takže kšiltovku narvat do batůžku, mikinu a pláštěnku na sebe. No, mačkaly jsme se tam na zadním sedadle tři, byl to docela výkon, abychom se tam oblíkly a nezabily :-D Hurá, konečně ven z auta. No, snad mi nepromoknou boty. A nemám si vytáhnout ještě deštník? Kat si ho nachystala. No, pojedeme busem, tak se tam ještě nebudu haštěřit s deštníkem. Musím to přežít tak. Pláštěnka super. Sice jsem vypadala jako strašák, ale svůj úkol splnila.

Super, tak jdeme na bus. Zařadili jsme se do fronty. Poctivě. Přítel ségry se ještě vracel do auta pro mikinu. Pro jistotu. To už přijel jeden autobus. Lidi se tam cpali. My počkali na další. Zase se tam všichni cpali. 

Všude pláštěnky a deštníky. A batohy a tašky. Autobus popojížděl. V buse horko. Někteří hlavu v okýnku (ti, kteří se k okýnku dostali). My měli žízeň, někteří i hlad, všem se postupně začalo nutně chtít na WC. Ale dobrá nálada trvala. Jedeme přece na MotoGP! To nám ani počasí a problémy s dopravou náladu nezkazí! 

Na internetu psali, že se nemáme bát, že to všichni stihneme, tak jsme doufali, že jo. Jen mi vrtalo hlavou, jestli tím byl myšlen až závod MotoGP nebo už Moto3. Protože jestli mysleli Moto3, tak to se přepočítali. Spousta lidí to kvůi dopravní zácpě nestihla. 

My popojížděli. Pak dlouho stáli v koloně. Řidič už se naštval (nebo možná dostal info) a rozjel se vedlejším pruhem, který byl plynulejší. Hurá, jedeme! Jedeme rychle! 

Konečně! Zastávka u okruhu! Hurá, všichni rychle z busu ven.

Před okruhem někteří prodávali vstupenky. To nechápu. Proč to vzdali? Když už se dokázali dostat na okruh, tak to nejhorší měli za sebou. Vždyť před nimi byl už jenom vstup a cesta na tribunu.

U vstupu se tentokrát tašky nekontrolovaly. Všichni byli rádi, že jsou. Někteří měli mokré vstupenky, takže to čtečky nebraly.

Konečně v areálu! Bylo po půl jedenácté a my byli na okruhu. Tři hodiny na cestě. Tenhle rekord asi jen tak netrumfnem (a já v to teda doufám, že delší cesta z penzionu na okruh už mě nikdy nečeká).

Hurá, necelá půl hodina do startu Moto3! My to snad ještě stihnem! Super.

Ségry přítel ještě koukal po stáncích u vstupu, že by si koupil deštník Tech 3. Ten byl opravdu hezký a všem nám se líbil. Nakonec ale nekoupil. U všech stánků se postupně začaly objevovat cedule "deštníky (případně tam bylo slovo pláštěnky) nejsou." No jo, lilo jako z konve a lidi, kteří na to nebyli připraveni, tak vykoupili stánky.

Šli jsme na Céčko. Konečně. Pořád pršelo. Došli jsme na Céčko. Bylo lehce před jedenáctou. Rychle všichni na WC! A teď rychle najít místo, abychom mohli koukat na Moto3. Kluci už jsou na roštu, za chvíli je zahřívací kolo!

Řeknu vám ale, že kdybychom z penzionu vyjeli později, tak bychom to neměli šanci stihnout. Lidi, kteří si naplánovali přijet akorát na 11, tak se zasekli a prostě dojeli pozdě (= v lepším případě během závodu Moto3, v tom horším až po něm) nebo to vzdali a nedojeli vůbec. My chtěli být kolem 9. na okruhu, takže jsme to do těch 11 stihli. 

Na internetu se šířily stížnosti na nezvládnutou dopravu. Okruh se bránil, že v případě deště je parkování vždy jinde. Že to přece každý ví. Jenže my déšť zažili poprvé. Okruh se bránil, že info na stránkách bylo a že člověk, který jel z Brna, mohl rovnou na starou dálnici přijet. No, to sice mohl, jenže to info, že se tam parkuje bylo zveřejněno až někdy v 9 a to my už byli skoro hodinu a půl v koloně u okruhu.

Prostě chyběly cedule. Nebo, a to jsme se všichni shodli, měli ještě v sobotu večer napsat, že v případě deště se bude parkovat tam a tam. My bychom si to našli a v neděli by bylo všechno víc v pohodě. Vždyť ta předpověď na déšť byla jasná už týdny dopředu.

Tohle je článek o cestě, takže sem rovnou napíšu i cestu zpátky. Nebojte, o komentář o závodech nepřijdete, to bude v dalším článku.

Před startem závodu MotoGP komentátor na okruhu informoval o tom, která speciální linka autobusu kam jede. Jedna na Mendlovo náměstí, jedna na to provizorní parkoviště, další na tamto provizorní parkoviště. Tak opatrně, ať se nespletem a nejedem jinam.

No, stejně nakonec byly na zastávce zmatky a někteří jeli jinam, než chtěli.

Autobusy narvané k prasknutí. Mou sestru už do autobusu nepustili. Musela jet druhým. Dojeli jsme na parkoviště a čekali na ni. Bus měl na parkovišti zastávek několik, protože to byla dlouhá řada aut a ti vzadu by teda měli slušný turistický výšlap.

Hurá, naše auto! Zvládli jsme to. Při výjezdu z parkoviště najednou výrazným žlutým fixem velký nápis D1. Vida, šipka! Snad první pořádná šipka za celý den. My ji ale stejně nepotřebovali :-D My museli na nádraží.

Nechci okruh kritizovat. Vím, že i pro ně to určitě muselo být těžké, aby ukočírovali provoz, naštvané fanoušky, a aby všechno nějak fungovalo. Jisté ale je, že některé věci mohly být zvládnuty líp. 

Na druhou stranu, kdyby se to nestalo, tak bych neměla takový zážitek a nebyl by tady tento dlouhý článek :-D

Škoda, že jsem nefotila z okýnka tu dešťovou pohromu cestou nebo kolonu nebo to provizorní parkoviště na staré dálnici. Fakt škoda, že mě nenapadlo něco z toho zachytit. Mohla jsem k tomuto článku přidat nějaké zajímavé fotky.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší