Moji dávní hrdinové (2. část)

27. březen 2016 | 17.42 |
› 

Původně to měl být jenom jeden článek, který prostě napíšu o mých prvních oblíbencích v daných sportech. Jenže se mi to nějak zvrtlo a já psala o všem možném, co mi v souvislosti s tím přišlo na mysl. Takže jsem se rozhodla, že to radši rozdělím. Slibuju, že v tomto článku už se budu snažit vyvarovat tomu, abych odbočovala jinam (i když znáte to, všechno souvisí se vším). V tomto článku tedy dokončím téma motorismus. Původně jsem sem chtěla zahrnout i zimní sporty, ale nějak se mi ten motorismus protáhnul, takže tady bude ještě jedna část, kde se budu věnovat mým prvním oblíbencům v zimních sportech.

Když tedy zůstaneme u dvou kol, tak po MotoGP jsem později objevila WSBK, neboli Mistrovství světa superbiků. Nejdřív jsem moc nechápala, proč je víc motocyklových sérií, pak byla ráda, že je na co koukat :-D A později i pochopila rozdíly mezi MotoGP a WSBK. Když jsme si doma pořídili další programy, které nabízela kabelová televize, tak tam přibyla stanice Eurosport. No a já díky tomu zjistila, že existuje i tento šampionát a že to vysílají. Tak jsem tomu dala šanci. Bylo to nějak v půlce sezóny 2007, když jsem poprvé viděla závod. A hned v prvním závodě, který jsem viděla, jsem si našla oblíbeného jezdce. Tím byl James Toseland. Pamatuju si, že v tom závodě musel odstoupit a komentátor to dost prožíval, že favorit závod nedokončí. Tak jsem si říkala, že je asi dobrý a bylo mi ho líto. Tak jsem se rozhodla, že mu budu v dalším závodě fandit. No a vydrželo mi to dalších několik let. 

Taky byli mými velkými oblíbenci Troy Corser a Troy Bayliss. Později jsem si oblíbila Maxe Neukirchnera, Rubena Xause a hlavně Michela Fabrizia. Měla jsem takové období, kdy to byl vážně můj idol.

Také jsem objevila kubaturu světových supersportů. Tam jsem si brzy oblíbila několik závodníků a všichni pro mě byli na stejné úrovni, všichni byli těmi mými hrdiny. Byli to Kenan Sofuoğlu (mezi všemi těmi Brity, Španěly nebo Francouzy mi prostě Turek přišel jako něco zvláštního :-D ), Broc Parkes, Craig Jones, Josh Brookes, Joan Lascorz, později se k nim přidal i Robbin Harms. Také si pamatuju, že jsem docela hodně fandila Fabienu Foretovi, Sébastienu Charpentierovi, Miguelu Praiovi. Byl tam i nějaký Vesa Kallio, záhy jsem zjistila, že je to bratr Miky, takže jsem mu musela fandit taky :-D

Teď, když tak píšu ta jména, tak na mě padá určitá nostalgie a je mi smutno. Craig Jones zemřel po nehodě při závodě na Brands Hatch v roce 2008. Bylo to poprvé (a bohužel ne naposledy), co nějaký můj favorit zemřel na následky nehody, kterou jsem viděla živě v televizi. Pamatuju si, že když jsem se druhý den dozvěděla o jeho smrti (protože nezemřel na místě, ale až další den v nemocnici), tak jsem strašně moc brečela.

Joan Lascorz se postupem času stal mým velkým oblíbencem, vlastně on byl jedním z mých hrdinů. Měl těžkou nehodu (myslím, že to bylo během předsezónního testování, ale nejsem si jistá, v jakém to bylo roce), poraněné plíce a já nevím co všechno. Ale dostal se z toho a zase závodil. Bohužel, krutému osudu ale neušel. V roce 2012 (to už byl v kubatuře WSBK) havaroval v závodě na Imole a od té doby je upoután na invalidní vozík. 

Postupem času jsem začala objevovat i různé internetové stránky, které se věnovaly motorsportu. To jsem tak kdysi brouzdala po webu Crash.net a několikrát narazila na jméno Ben Spies. Měl to být nějaký mladý americký talent, který jezdil v americkém superbikovém šampionátu a mluvilo se o něm v souvislosti s testováním pro nějaké týmy v MotoGP (konkrétně pak Suzuki a Yamaha). Zaujal mě. Ačkoliv o AMA jsem vůbec nic nevěděla (a závody ani nesledovala, v té době jsem ještě ani neměla ponětí o tom, že existuje něco jako live timing nebo stream na internetu), tak jsem si ho zařadila do okruhu svých favoritů. On se pak dostal do WSBK. A pak do MotoGP. 

Takže kdybych měla říct jméno nějakého mého motocyklového idola, byl by to právě Ben.

Časem jsem objevila také britské superbiky, tedy BSB. To hlavně díky tomu, že někteří jezdci, které jsem znala z MotoGP nebo WSBK odešli právě tam. Tak mě to zaujalo. Něco jsem si o tom našla a zjistila, že to je super série, kde je hodně kubatur = hodně závodů. Prvními mými oblíbenci byli tedy kluci, které už jsem znala a kvůli kterým jsem tento šampionát objevila. Myslím, že to byl rok 2011. To tam totiž šel Loris Baz, kterého jsme se sestrou objevily v závodech superstocků (který se jezdí jako doprovodná série WSBK) a kterého jsme si oblíbily. Tak jsem zjistila, že v BSB jezdí i Josh Brookes, který mi z WSBK zmizel a já nevěděla kam. Mám ale takový pocit, že jsem to v tom roce 2011 sledovala jen trochu a spíš jen na live timingu. Až v roce 2012 jsem zjistila, že se dá koukat přes internetový stream a postupně si tuto sérii oblíbila. Takže o nějakých prvních hrdinech asi nemůže moc být řeč. Byl to ale asi ten již zmiňovaný Josh a to právě proto, že jsem ho už znala z WSBK a vždy mu fandila.

Ačkoliv u motorkářských sérii tuším, kdy zhruba jsem je začala sledovat, tak u Formule 1 opravdu netuším. Protože o té se u nás hodně mluvilo. Respektive takto. Mamku to nezajímalo, táta to sledoval jen tak trochu. Takže ani já nejprve neprojevila zájem na to koukat. Když jsme byli na prázdninách u příbuzných, tak děda a teta se o závodech F1 hodně bavili, zejména teta dřív Formuli 1 milovala. Takže jako dítě (to už mi mohlo být tak těch 11) jsem slyšela jména jako Schumacher, Barrichello, Coulthard, Montoya. Víc jsem tomu ale nepřikládala důraz. Jednou ale, když nebyl víkend MotoGP, ale jela se F1, tak jsem si řekla, proč ne, proč tomu taky nedat šanci. Nejprve jsem koukala na závody nepravidelně. Později už pravidelně. A co se ze mě stalo teď, to všichni díky tomuto blogu víte :-D

Opravdu si nepamatuju, ve kterém roce jsem viděla svůj první závod, myslím ale, že to byl buď rok 2005 nebo 2006 (a jsme u toho zase, v minulém článku jsem to psala, že to byly má fanouškovsky přelomová léta). Co si ale pamatuju na 100 %, to bylo jméno mého úplně prvního oblíbeného pilota. Giancarlo Fisichella. Nevím, čím si mě získal, ale získal. Dodnes ho sleduju ve WEC ve Ferrari. On patří k těm dávným hrdinům. Je to jeden z největších idolů, jaké jsem kdy měla. Tenkrát jsem si (právě hlavně díky Fisimu) oblíbila jeho týmového kolegu Fernanda Alonsa a tým Renault. Mým dalším velkým idolem se v F1 pak stal Kimi Räikkönen a to trvá dodnes, to ale všichni jistě víte.

Později jsem zjistila, že podobně jako v motorkách, tak i u formulí existují jakési nižší série. Nejprve jsem objevila GP2, krátce poté i Světovou sérii Renault. Nebo vlastně možná to bylo naopak. O WSR jsem se prvně dozvěděla v souvislosti s tím, že se mělo jet u nás v Brně. Poprvé a naposledy. To bylo v roce 2010. Jezdili tam naši Jan Charouz a Filip Salaquarda. Ale myslím, že v tom roce jsem tuto sérii ještě nijak výrazněji nesledovala. O rok později už jsem o tom věděla více a zaujal mě jistý Robert Wickens, který toho roku získal titul. Jak teď koukám na startovní listinu z toho roku, tak tam vidím spoustu jmen, kterým jsem fandila nebo aktuálně fandím. Ale opravdu vůbec nevím, jestli jsem jim fandila už tenkrát. Možné to ale je. Ani nevím, komu jsem fandila v roce 2012. Myslím ale, že tady už jsem pomalu začala fandit Kevinu Magnussenovi. Rok 2013 už si pamatuju, to jsem to docela sledovala a Kevin byl můj největší favorit. Taky se tam objevil nějaký Stoffel Vandoorne. Ten se velice rychle stal mým dalším velkým oblíbencem. Také jsem objevila jméno Nyck de Vries. To bylo díky McLarenu, protože se dostal do jejich akademie.

Co se týče GP2, tak tu jsem poprvé viděla v roce 2010. Možná jsem ale už o ní slyšela v roce 2009, protože, jak si teď tak snažím vzpomenout, tak mám pocit, že jsem viděla Nica Hülkenberga slavit titul. Takže možná, že na konci roku 2009 jsem už o GP2 věděla. Nicméně, ono ani v té sezóně 2010 jsem určitě nesledovala všechny závody. Jedno si ale pamatuju. Můj první oblíbenec byl Sergio Pérez. Teď mě tak napadá. Asi jsem něco z toho roku 2009 viděla, protože si pamatuju, že jsem tomu Nicovi ten titul přála a v tu dobu jsem si ho asi oblíbila. Takže to asi vypadá, že mými prvními oblíbenými piloty v GP2 byli Nico Hülkenberg a Sergio Pérez! A teď jsou týmovými kolegy v F1. Osud?

Odbočka. Musím se přiznat, že to není poprvé, co by se mi tohle stalo. Už se mi to stalo několikrát, že jsem si oblíbila různé jezdce (jak v motorkách, tak formulích) a oni se později stali týmovými kolegy. Už jsem to psala v úvodu minulého článku, prostě to beru tak, že každý máme daný, komu budeme fandit a tomu prostě najednou začneme fandit (někdy ani nevíme jak a proč). 

Všechno, co jsem řekla o GP2, beru zpátky :-D Sezóna 2010 určitě nebyla mou první. A nebyla to ani 2009. Už jsem určitě sledovala dění v roce 2008 (ačkoliv si myslím, že jsem na to koukala spíš nepravidelně, ale už jsem věděla, o co jde a kdo tam jezdí). Zjistila jsem to tak, protože ten rok vyhrál titul Giorgio Pantano a já si ho pamatuju :-D A taky jsem v počítači našla fotku z roku 2008 z nějaké tiskovky (po závodě nebo kvalifikaci, to nepoznám), na které jsou Pantano, Maldonado a Di Grassi (tipuju, že právě kvůli Di Grassimu jsem si tu fotku ukládala :-D ). A jak se teď tak probírám ještě dřívějšími výsledky, tak zjišťuju jednu věc. Mým prvním idolem v GP2 byl Timo Glock! Bože můj, jak jenom jsem na něj mohla zapomenout! Od té doby jsem sledovala jeho cestu F1 (pravda, teď, jak jezdí v DTM, tak už ho téměř nesleduju). Jednu dobu to byl ale můj velký oblíbenec. Myslím, že ten rok 2007 jsem asi o GP2 věděla vážně málo a spíš jen, co jsem se dočetla na internetu. Možná, že jsem někde sledovala závěr sezóny, avšak pamatuju si posezónní fotku Tima a týmu iSportu s cedulemi, že jsou šampioni. Páni, mě už se to vážně plete, kdy jsem co začala sledovat a zdá se mi neskutečné, že i o GP2 jsem se poprvé dozvěděla už takhle dávno. Já mám pořád v paměti rok 2010 a souboj Pérez vs. Maldonado a nějak mi vypadlo, že už jsem o této sérii věděla dřív. Ale až od té sezóny 2010 jsem to začala sledovat víc.

Co se týče GP3, tak tu jsem začala víc sledovat asi od roku 2012. Tato série vznikla teprve v roce 2010, takže jsem zase o tolik nepřišla :-D Škoda, že jsem ji neobjevila dřív, protože v roce 2010 slavil titul Esteban Gutiérrez. Pamatuju si, že v roce 2011 už jsem věděla, že to existuje, dokonce jsem si tam našla favority Jamese Calada a Valtteri Bottase, ale nesledovala to. V tom roce 2012 už jsem to sledovala, dokonce si ještě matně vybavuju poslední závody a souboje o titul. 

Ještě bych ráda zmínila jedno jméno, které tu v souvislosti s mým hrdinou musí zaznít. To je Adrian Quaife-Hobbs. O tom jsem četla jednou na internetu článek, že je to šampion série AutoGP (o tu sérii jsem se pak ale moc nezajímala, loni navíc zanikla úplně). Ale tento Brit mě zaujal. Pak se nějakou dobu objevoval v GP2. Sice až na pár výjimek žádný zářivý výkon nepředvedl, ale i tak jsem mu vždy fandila a prostě ho taky zmínit musím. 

Co se týče motorsportu, tak jsem kdysi měla ambice koukat na WTCC. To bylo v době, kdy tam závodil a dominoval Andy Priaulx. A ten se taky stal mým oblíbencem. Pak jsem taky měla ráda Augusta Farfuse. Také jsem si oblíbila Felixe Porteira, Tiaga Monteira (to jsem se teprve dozvídala, že má za sebou i kariéru v F1), Alexe Zanardiho. Ono Zanardi je takový hrdina sám o sobě. Když jsem se pak dozvěděla celý jeho příběh, byla jsem šokovaná. To je opravdu obrovský hrdina.

Má obliba WTCC už ale poněkud opadla. Ono taky pole prořídlo a já tam vlastně ani nemám žádného favorita, není tam nikdo, kdo by mě zaujal.

Samostatnou kategorií je rally. O WRC jsem se dozvěděla v době, kdy dominoval Sébastien Loeb. Chvilku jsem mu fandila, jak jsem ale o závodech zjistila víc, našla jsem si jiné favority. Pak jsem několik let rally vůbec nesledovala, až poté díky tomu, že jsem o rally začala psát pro jeden web (což už bohužel taky padlo) jsem se o rally zase začala zajímat. A to mi vydrželo dodnes. Pamatuju si, že mě zaujali Mikko Hirvonen, Petter Solberg, Henning Solberg, Francois Duval, později i Dani Sordo a nějaký mladík Jari-Matti Latvala. A teď? Jari-Matti je můj největší idol :-D Ještě si pamatuju sérii IRC (která se pak přejmenovala na ERC), tam jsem objevila Andrease Mikkelsena a Juho Hänninena, pak za dob ERC Craiga Breena. A samozřejmě naše, hlavně Martina Prokopa a Jana Kopeckého. I když i jméno Roman Kresta jsem dávno znala.

Snažím se pořádně přemýšlet, jestli jsem na něco nebo na někoho nezapomněla. Ale myslím, že ty hlavní kategorie (které buď stále sleduju nebo už moc ne) jsem tady zmínila. Ono, čím déle to člověk sleduje, tím víc už se mu všechno plete. Teda aspoň mě jo. A potom jsem z toho zmatená.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Moji dávní hrdinové (2. část) michal 29. 03. 2016 - 21:27
RE(2x): Moji dávní hrdinové (2. část) niki 30. 03. 2016 - 15:03
RE(3x): Moji dávní hrdinové (2. část) michal 30. 03. 2016 - 19:25
RE(4x): Moji dávní hrdinové (2. část) niki 31. 03. 2016 - 13:56
RE: Moji dávní hrdinové (2. část) Šárka 02. 04. 2016 - 21:49
RE(2x): Moji dávní hrdinové (2. část) niki 03. 04. 2016 - 10:19