Nick Fairall se nevzdává

18. leden 2016 | 16.44 |

Když jsem psala článek o letošním Turné čtyř můstků, chtěla jsem tam napsat ještě něco. No ale zapomněla jsem na to. Jak se říká, něco špatné je pro něco dobré. Takže udělám k tomuto tématu článek speciální. On si to zaslouží.
Chtěla bych vám říct, že k americkému skokanu na lyžích Nicku Fairallovi chovám neskutečný respekt za to, jak se postavil ke svému ne zrovna lehkému údělu. Těžké zranění. Upoutání na invalidní vozík. Rok poté návrat na místo, kde to všechno začalo.

Psal se rok 2015. Konala se kvalifikace na závod v Bischofshofenu, poslední v sérii závodů Turné čtyř můstků. Na můstku byl americký talent Nick Fairall. Na dopadu ho postihl pád a to pád velmi nešťastný. Fairall utrpěl poranění páteře a poranění míchy. Následovala operace a dlouhé měsíce rekonvalescence. Stále ještě není v pořádku. Je upoután na invalidní vozík. Jeho cílem ale je, zase skákat na lyžích z můstku.

Nick se přesně rok po svém pádu objevil v Bischofshofenu. Pro všechny přítomné to bylo nečekané, ale milé překvapení. Nick byl v zázemí skokanů a vše pečlivě sledoval. Ne jednomu fanouškovi ukápla slza. Ano, přiznávám, i mě. Loni jsem ten jeho pád hrozně prožívala, hltala každičkou informaci o jeho stavu. Dojímala se nad tím, že na jeho uzdravení se pořádala sbírka. Když ho televizní kamery zabíraly, byl to hodně dojemný okamžik pro spoustu lidí u televizních obrazovek.

nick_fairall

Přímo v Bischofshofenu uspořádal Nick tiskovou konferenci, kde mluvil nejen o svém aktuálním zdravotním stavu.

On sám si onen nešťastný pád pamatuje. "V tréninkovém kole jsem měl úplně stejný pád jako v kvalifikaci. V mém tréninkovém skoku jsme prostě přistál příliš daleko. Zlomil jsem si lyže, a tak jsme měli co dělat, abychom připravili nové lyže pro kvalifikaci. Šel jsem nahoru, věděl jsem, co mám dělat, věděl jsem, na co se mám soustředit. Potom jsem měl skvělý skok, skok, na kterém jsem pracoval během celého Turné. Konečně se mi povedlo to, na čem jsem tak dlouho pracoval. Viděl jsem, že jsem přeskočil zelenou čáru. Udělal jsem telemark a ve chvíli, kdy jsem se dotkl země, jsem se prostě zasekl, tlačil jsem svou váhu příliš dopředu a přistál jsem příliš daleko. Tušil jsem, že z toho asi bude pád, nicméně snažil jsem se tomu zabránit, protože jsem chtěl, aby se ten skok počítal a chtěl jsem Turné zakončit dobrém způsobem."

"Bohužel trochu mě to stáhlo a já jsem tvrdě spadl na zem. V tom okamžiku, kdy jsem dopadl na zem, jsem věděl, že jsem se zranil, ale nevěděl jsem, jak. Cítil jsem bolest v dolní části zad. Celou dobu jsem byl při vědomí. Na botách pro skokany na lyžích je taková zvláštní věc, když je máte na nohou dlouhou dobu, začnou vás bolest nohy a cítíte se v nich velmi nepříjemně. Pamatuju si, že jsem zdravotníky požádal, aby mi sundali boty, ale oni mi řekli: Boty už máte dávno sundané. To byl okamžik, kdy jsem pochopil, že je to velmi vážné zranění."

"Odvezli mě do nemocnice a hned jsem jel na různá rentgenová vyšetření. Nakonec jsem musel podstoupit operaci, aby mi zafixovali zlomeninu páteře. Pamatuji si, že po operaci mi doktor vyprávěl, co všechno udělali. Zranění, které jsem utrpěl, bylo vykloubený a zlomený obratel L1, z čehož vyústilo poranění míchy. Také jsem si zlomil dvě žebra, propíchl plíci, pohmoždil ledvinu a měl jsem vnitřní krvácení. Z toho jsem věděl, že uzdravení bude trvat."

Nick se poté věnoval zejména rekonvalescenci, ale čas si našel i na jiné aktivity. "Nemocnici ve Schwarzachu jsem opustil na konci ledna a jel jsem do rehabilitačního střediska u New York City. Tam jsem se zúčastnil velmi intenzivní fyzické terapie, bylo to dvakrát denně po více než čtyři měsíce. Potom jsem strávil čas tím, že jsem navštívil rodinu a přátele. Na konci července jsem jel do střediska Park City. Bylo skvělé být konečně opět se svým týmem a pohybovat se kolem skoků na lyžích. V září jsem jel k jezeru Tahoe. Věnoval jsem se tam něčemu, čemu se říká neurokinetické pilates. Prodloužil jsem si tak svůj rehabilitační program. Tam jsem viděl velký pokrok. Lyžoval jsem na vodě, na sněhu na monoski, hrál jsem golf, skákal padákem, hrál jsem ragby na vozíčku."

Všechna ta tvrdá práce se mu vyplatila. Šestadvacetiletý Američan cítí pokrok. "Cítím nohy a jsem schopný udělal nějaké pohyby, což je dobré znamení. Dělám pokroky. Někdy je to těžké, pohnout se dopředu. Rád používám takovou analogii, že mám papír a ten papír je čistý. Je jenom na mě, co tam napíšu a jaké rozhodnutí udělám. Nyní všechno vypadá, že se zlepšuje a já pokračuji v tvrdé práci, abych se dostal tím správným směrem."

A jaké jsou Fairallovy cíle do budoucna? "Asi začnu chodit do školy a také bych si chtěl udělal pilotskou licenci. Pracuji také na dalším projektu. Jako sportovec jsem během let získal spoustu dovedností. Pamatuju si psychické dovednosti, které byly potřeba k přípravě na Olympiádu před několika lety a nyní, ve své těžké životní situaci, používám úplně stejné dovednosti, abych se z toho dostal. Začínám si dělat poznámky k sepsání knihy, která by mohla jiným lidem pomoct překonat jejich těžkou situaci."

"Skoky na lyžích jsou úžasný sport a je to sport, kam se chci vrátit. Vrátit se ke skokům na lyžích bude vždycky můj cíl. Budu pokračovat v tvrdé práci a budu dělat takové pokroky, jaké budu moct, abych se tomuto cíli přiblížil. Skoky na lyžích jsou sport, ve kterém hodně riskujete, a jako sportovec víte, že musíte riskovat. Tento sport je velmi bezpečný. Ten pád byla moje chyba. Vím, že tu byla jistá pravděpodobnost a nic bych neměnil."

nick_fairall_3

Během tiskové konference, jak pokračoval ve svém vyprávění, tak byl očividně velmi dojatý. Také chtěl využít příležitosti a poděkovat za podporu. "Velmi si vážím podpory, které se mi dostalo. Hned, jak jsem se zranil, tak to byl příliv pomoci, dostal jsem finanční pomoc, abych si mohl zaplatit léčbu. Děkuji za všechno. Lidem, kteří mě vůbec neznají, ostatním skokanům, fanouškům. Jsem tak vděčný, ani nedokážu najít vhodná slova. Hodně to vypovídá o naší skokanské komunitě. Je to neuvěřitelné. Všechny finanční prostředky, které jsem dostal, byly použity na výdaje na rehabilitaci. Byla to pro mě velká pomoc. Nikdy nebudu schopný tyto peníze splatit a všechno, co můžu udělat, abych to splatil, je, že budu pokračovat v tvrdé práci a rehabilitaci. Jsem vděčný za všechno, co pro mě lidé udělali. Lidé do mě investovali, lidé mi věřili. Nikdy jsem o ničem takovém nesmýšlel jako o daru, je to investice, kterou vložili do mě a do toho, že se uzdravím. Je to něco, co beru velmi vážně. Chci říct děkuji. Je to ohromné."

"Jako výsledek svého zranění jsem měl na výběr. Mohl jsem si zvolit zůstat sedět a litovat se, být opravdu smutný, jenom zůstat doma a nic nedělat. Nebo jsem si mohl vybrat jít ven a dělat věci, které mě baví. A to je jedna z nejdůležitějších věcí, pro které jsem se rozhodl. Bez ohledu na to, kde jsem teď, stále se pohybuji dopředu a užívám si života. Povzbuzuji každého, aby dělal to samé."

Já musím říct, že při překládání tohoto článku jsem měla několikrát slzy na krajíčku. Velmi emotivní příběh a já doufám, že bude s dobrý koncem. Moc držím Nickovi palce, aby se mu to povedlo a on se opět vrátil na skokanský můstek. 

U této příležitosti bych vás ještě ráda vyzvala, ať držíte palce ještě jednomu mladému skokanovi. Lukas Müller (svého času velký talent, objevil se zhruba ve stejné době jako všem dobře známý Schlierenzauer) spadl minulý týden při tréninku na leteckém můstku v Kulmu. Jeho diagnóza je bohužel velmi podobná té Nickové. Lukas si poranil obratle C6 a C7 a momentálně není schopný hýbat nohama. Jelikož se vše stalo teprve před týdnem, tak je těžké teď vyslovit jakoukoliv diagnózu. I příčiny pádu se ještě budou vyšetřovat, protože mu během pádu, před dopadem, vypla lyže. Lukas nadále zůstává na jednotce intenzivní péče v nemocnici v Grazu. Držím palce, aby to dobře dopadlo.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře