Rok 2015: Rok splněných přání

27. prosinec 2015 | 14.35 |
› 

I tak by se dal můj rok 2015 popsat. Je totiž opět na čase bilancovat a shrnout letošní rok. Loni jsem v článku na konci roku psala cosi o tom, že to byl můj nejhezčí rok v životě. Nebyl. Rok 2014 tomu letošnímu nesahal ani po kotníky. Teď zpětně, když se koukám na rok 2014, tak nechápu, co na tom roce jako bylo super. Jak už je v nadpisu článku, tak rok 2015 by se také dal nazvat rokem, kdy se mi začala plnit má přání a mé sny. Tedy, ne všechny, je mi jasné, že na některé je potřeba víc času, ale letos se prostě stalo tolik skvělých událostí! Mám z letošního roku opravdu pěkný pocit :-)

Nevím, čím to, ale leden je vždy jakýsi můj kritický měsíc a nikdy můj rok nezačíná zrovna dobře. Letošní leden nebyl výjimkou. Opět ten rok pro mě začal tak nějak divně. Pamatujete, jak jsem tu loni psala o jednom klukovi? Jak jsem z něj byla zblázněná? No tak on byl tím důvodem, proč ten rok nezačal zrovna nejlépe. Navíc já si všechno brala až moc k srdci. Zhruba tak v dubnu jsem se z toho definitivně dostala. A musím vám něco říct, teď jsem ráda, že jsem se ho zbavila. Fakt že jo. To vůbec nebyl kluk pro mě. Já to věděla už tenkrát, ale prostě jsem byla úplně zblblá a nechtěla si to přiznat, ačkoliv mi to všichni v okolí říkali. V tomhle případě u mě opravdu platilo, že to zjistím a pochopím až časem. Možná to slovo "zbavila" zní až drsně, ale je to tak. I když to není tak úplně pravda, protože na facebooku jsme stále mezi přáteli. Na začátku roku mi psal něco ve smyslu, že ho mám nechat být, že se k sobě nehodíme atd. Já mu tenkrát dokonce psala, že za ním klidně pojedu do Turecka. On odpověděl, že to přeháním, že nechce, abych jezdila. Pak jsme nějakou dobu nebyli v kontaktu. A poslední dobou se zase ozývá. A neuhodnete, co mi píše. Že prý, jestli se někdy uvidíme. Já mu napsala, že nevím, ale jestli se na to ještě někdy zeptá, tak už mu prostě jasně řeknu, že ho vidět nechci. Pro mě už je to všechno minulost, ukončená kapitola. A nemám potřebu se s ním vidět.

Takže první čtvrt roku jsem se v tom trošku plácala. Aspoň se mi ale dařilo ve škole a já dokončila první semestr a těšila se na další. Poprvé v životě se mi stalo, že mě bavilo to, co studuji. To se mi nikdy nestalo. Střední mě moc nebavila, ale nikdo to moc neví. Nechci, aby rodiče byli zklamaní, protože střední mi vlastně vybírali oni. Já v 15 letech absolutně nevěděla, kam jít. No a teď jsem konečně byla někde, kde mě to fakt bavilo a jakýmsi způsobem jsem cítila, že tam patřím.

V březnu jsem byla na srazu fanoušků F1. Teda, spíš bych měla říct, že to jsou moji kamarádi, kteří taky mají rádi motorsport. Bylo to moc fajn. Poprvé v životě jsem se tam potkala se Šárkou, byla jsem ráda, že jsem ji konečně osobně poznala.

V květnu se u nás konal Helfštýnský okruh. To se koná jednou za dva roky. A je to taková akce, že jedou historické vozy a motorky, vyjíždí z Lipníka nad Bečvou, mají zastávky v určitých městech, a k večeru dorazí na hrad Helfštýn. Takže jsem se samozřejmě šla na auta a motorky podívat.

To já ráda :-) Ale to asi všichni víte :-D

Závěr semestru byl tentokrát náročnější. Už to nebyla taková brnkačka, jako v tom minulém. A já začala mít strach, že počet kreditů, které jsem získala, nebude stačit na postup do druhého ročníku. Já to teda měla samozřejmě spočítaný, aby to vyšlo, jenomže jsem ani na třetí pokus neudělala jednu zkoušku, tudíž jsem za ni nedostala kredity. Nechala jsem to ale zatím být, věděla, jsem, že se to všechno bude definitivně řešit až v září. Takže jsem se rozhodla to zatím vytěsnit z hlavy a užít si léto. A to jsem si vážně užila. 

Léto bylo nádherný. Vlastně všechny super události se odehrály v létě a na podzim. To jsem měla opravdu nabitý a moc pěkný. Červenec byl teda takový nemastný, neslaný. Ale na konci července a začátku srpna to začalo.

Na přelomu července a srpna jsme se já, máma a táta vydali do Prahy za ségrou. Její přítel byl na týden pryč s kamarády, takže jsme tam měli víc místa a mohli tam přespat. Byly to moc hezký čtyři dny. Vážně jsem si užila každičkou minutu a vůbec se mi nechtělo jet zpátky domů.

V půlce srpna jsme já, ségra a její přítel vyrazili na MotoGP do Brna. Tam jsme se setkali s Kat a Elis. Byli jsme tam od čtvrtka až do neděle a bylo to úžasný. Už o tom nebudu psát, dostatečně jsem se vypsala ještě v tom srpnu, kdy ke každému dni je článek (někdy i dva články).

Já měla po návratu domů splín, chtěla jsem jet zase na nějaký okruh, na nějaký závod. Na začátku září se na okruhu konalo ETCC, BOSS GP a Superkart. V sobotu měl být navíc přístup na pit lane, takže jsem si řekla, že v tu sobotu pojedu. Povedlo se mi ukecat i rodiče :-D Máma má ráda závody, tak jsem si řekla, že by se jí to mohlo líbit (i když ona miluje motorky, auta moc nejsou její parketou), no a táta miluje techniku, takže jsem tušila, že ho na tu pit lane nalákám. Byl to vážně hezký den.

O dva týdny později jsme zase všichni jeli na Dny NATO do Ostravy. To byl vždycky mámin sen. Ona má ráda letadla a hlavně vrtulníky. Ale jenom jako divák. Nikdy by do ničeho takovýho nevlezla. To byl taky vážně fajn den. Navíc já poprvé v životě jela vlakem tímto směrem, takže jsem se snažila koukat z okýnka. To moc nešlo, protože všichni jeli tam, kam my, a vlak byl tak plný, že se lidi mačkali jeden na druhýho :-D Z okýnka jsem ale viděla Helfštýn (poprvé ve svém životě)! Jinak, my nejeli až do Ostravy, to bych kecala. Vystupovali jsme ve Studénce. Odtamtud jezdily autobusy. Ale když jsme viděli ty davy lidí, tak jsme šli, stejně jako někteří další, pěšky. Nebyl to kousek, ale dalo se to. Hlavně bylo docela příjemný počasí, nebylo úplný horko a hlavně, nepršelo.

Už v létě jsme se sestrou zjistily, že v Praze bude v říjnu vystupovat švédský zpěvák a vítěz letošní Eurovize (která byla mimochodem mega, koukala jsem na všechny přenosy a velmi jsem si to užila) Måns Zelmerlöw. V září jsme se definitivně rozhodly a koupily si vstupenky. Já jela už v sobotu, ale po Praze jsem se stejně moc nepodívala. V tu sobotu jsme měli opět sraz, škoda, že nás dorazilo tak málo. V neděli jsme skoro celý den proseděli u televize :-D No a večer jsem se sestrou vyrazila na koncert. Taky tu byl článek, takže se o tom už víc rozepisovat nebudu. Tuším, že číst o tom, jak je Måns dokonalý, vám jednou stačilo :-D

No a pak to vypadalo, že už se do konce roku nemám na co těšit. Navíc se mi definitivně potvrdilo, že mě opravdu do druhého ročníku nepustí. Asi vám nemusím říkat, kolik nocí jsem probrečela. Katastrofa. Můj svět se zhroutil. Vážně jsem si na tom zakládala a navíc mě to opravdu bavilo. No ale už si tak nějak rozmýšlím, co bude dál. Tak po Novém roce uvidím, musím něco vymyslet. 

Na konci listopadu jsme se s rodiči opět vydali do Prahy. Začaly vánoční trhy, tak jsme se tam chtěli podívat. I když hlavní důvod byl ten, že jsme jeli za ségrou. No a využili jsme toho a šli se podívat i po městě. Docela mě překvapilo, že lidí venku zas tolik nebylo, takže se dalo i hezky projít po Staroměstském náměstí a koukat se okolo.

Pak to vypadalo, že už to do konce roku nějak doklepu. Začala jsem nakupovat vánoční dárky, oslavila narozeniny a pomalu se začala těšit na Vánoce. Před Vánoci ještě přišla skvělá akce. To byla opravdu hurá akce. Rozhodovali jsme se až den předem. Já někdy v listopadu zjistila, že v rámci Euro hockey tour se bude hrát Channel One Cup a jeden zápas bude v Praze. A to zápas Česko - Finsko. Nemohla jsem to dostat z hlavy. Vždy jsem chtěla vidět finskou hokejovou reprezentaci. Na MS se mi to letos nepovedlo (hráli skupinu v Ostravě, což mám blíž, ale ani tak to prostě nevyšlo, navíc to je zrovna v době, kdy finišuje semestr). To víte, to je ta výhoda, když víte, že máte kde v Praze přespat. Tak jsem se snažila ukecat sestru, jestli nepůjde se mnou, že já prostě sama jít nechci, že je vždy lepší, když jdete s někým. Když se o tom zápase dozvěděl táta, tak mi řekl, že by jel. Chtěl by vidět naši reprezentaci a navíc, jeho snem vždy bylo navštívit O2 arénu. Jenže nevěděl, jestli mu v práci dají dovolenou. Takže jsme čekali. A vážně asi dva dny před zápasem mi řekl, že dovolenou mít bude. Já další den zjistila, že vstupenek ubývá, tak jsme si je na poslední chvíli (= ve středu večer, zápas se hrál ve čtvrtek) zarezervovali. Čas v Praze jsme chvilku vyplnili tím, že jsme ještě nakupovali nějaké vánoční dárky. Věci jsme si pak dali k ségře a jejímu příteli, večer jsme vyrazili na zápas. Ségra nešla, musela řešit svoje studijní záležitosti, její přítel měl noční směnu. Chvilku nám trvalo, než jsme se v O2 aréně vyznali, ale nakonec jsme všechno našli. Musím vám říct, že jsem v žádné takové hale ještě nikdy nebyla. Co je proti tomu ta naše hala v Přerově :-D Jsem se oblíkla, jak kdyby mrzlo (= zkušenosti z té naší haly, vždy mám na sobě teplou bundu, šálu, čepici, rukavice a stejně je mi ještě zima), a ono mi bylo neuvěřitelný horko! Jsem tam seděla jenom ve svetru. To jsou teda věci :-D Asi to bylo tím, že jsme nebyli tak blízko ledové ploše, ale seděli jsme až úplně nahoře. U nás teda taky sedáváme úplně nahoře, ale to je nic oproti této výšce. Bylo to pro mě hodně emoční, to se přiznávám. Hlavně, když Fini poprvé vjeli na led na rozbruslení. A ano, fandila jsem jim. Táta samozřejmě fandil našim, ale jsem ráda, že už pochopil, že já to mám jinak a uštěpačné poznámky si tentokrát odpustil. Dokonce mi řekl, že jsem si tu finskou vlajku měla vzít s sebou, že aspoň mohla být sranda :-D

Vánoční svátky jsem prožila v úplné pohodě. Vždy se něco během Vánoc pokazí, někdo se s někým pohádá, někdo je nemocný atd., ale letos fakt nic takovýho nebylo. Všechno probíhalo úplně v pohodě. Často se hádáme u zdobení vánočního stromečku, protože každý má jiný názor a vkus. Tentokrát to naši nechali na mě a sestře a my se u toho báječně bavily :-D I všechny tři sváteční dny byly klidné a pohodové. Nevím, jestli mám říkat, co jsem měla pod stromečkem, aby to nevypadalo, že se chlubím. Ale co, napíšu to :-D Takže byla tam nějaká kosmetika, papuče (ty jsem chtěla, protože ty moje už byly roztrhaný), paměťová karta do tabletu (tu jsem taky chtěla), nějaký peníze, ložní povlečení se soby (to je mega úžasný!), dvě knížky (o jedné jsem věděla, sama jsem si ji vybrala, druhá byla milým překvapením), selfie tyč. To, když jsem rozbalila, tak jsem dostala záchvat smíchu a ptala se, co s tím budu dělat. Ségra mi odpověděla, že se mi to bude hodit, že pořád někde něco fotím. No tak jo no :-D Vážně mě to pobavilo. Pak jsme ještě od ségry a jejího přítele dostali já, máma a táta úplně super dárek. Každý dostal malý polštářek, na kterém je fotka nás čtyř (máma, táta, já, ségra). Tedy, z jedné strany je fotka nás čtyř, z druhé strany je fotka mě a ségry. Krásné, milé překvapení! No a pak ještě nějaké kapsle do kávovaru :-D To je jako pro všechny, ale každému podle gusta zabalili jiný druh. Já tam měla kakao Nesquik, to se přesně trefili :-D Takže já jsem letos spokojená. Stejně bylo nejlepší pozorovat reakce ostatních při rozbalení jejich dárků :-D

Také se musím pochlubit, že jsem letos měla hodně štěstí, co se týče různých akcí typu "zeptejte se závodníka" atd. Hlavně na Twitteru se mi v tomto směru hodně dařilo. O akci v GP2 a GP3 jsem už dokonce napsala články a jsem vážně ráda, že mi takhle všichni odpovídají, že na to mám štěstí. Párkrát mi na můj tweet odpověděl, lajknul, retweetnul nějaký další závodník nebo tým, prostě to je vždy milé, vždy to potěší. Na facebooku byla také akce s Mikou Kalliem, to jsem měla obzvlášť radost, že mi odpověděl. Teď nedávno něco podobného pořádal i pilot BSB (a můj idol) Filip Backlund (se kterým jsem si kdysi psala na twitteru) a jsem moc ráda, že mi taky odpověděl na obě otázky :-) Za to nejúžasnější ale považuji to, že jsem dostala odpověď od Felipeho Nasra, pilota F1. Já letos posílala otázku i Marcusi Ericssonovi, ale nedostalo se na mě. Tak jsem si říkala, že musím být víc originální a najednou to přišlo a napadala mě (dle mého názoru) úplně geniální otázka pro Felipeho. Jaké bylo mé nadšení, když jsem ji v tom videu Sauberu vážně uviděla a slyšela Felipeho, jak mi odpovídá! :-)

No a taky se musím pochlubit, že jsem letos měla štěstí v soutěžích. Nikdy v životě jsem nic nevyhrála, a to jsem hodně soutěživá, takže se fakt soutěží hodně účastním. Až letos. To bylo takové hezké období. U Šárky jsem vyhrála podepsanou kartičku týmu Racing Engineering v GP2, tedy podpisy Jordana Kinga a Alexandera Rossiho (toho si hodně vážím). O něco později jsem u Kat vyhrála čtyři kartičky z Formule E. Jsou to podpisy Lucase di Grassiho (hlavně kvůli němu jsem se soutěže účastnila), Salvadora Durána, Nicolase Prosta a Jean-Erica Vergneho. Všeho si moc vážím, i když dostat ten podpis osobně od toho pilota je samozřejmě lepší, co si budem povídat, a všechny už mám vylepené na zdi u postele :-D

Teď v prosinci se stalo něco skvělýho. Byla soutěž na facebookové stránce rallyového závodníka Esapekky Lappiho o nástěnný kalendář na rok 2016. Že prý stačí dát lajk tomu příspěvku a té jeho stránce. Tak jsem učinila. Spousta lidí mu tam psala různý věci do komentářů. Jelikož se to losovat mělo 9. prosince, tedy den po mých narozeninách, tak mě napadla taková myšlenka a do komentářů jsem mu napsala, že by to pro mě byl krásný dárek k narozeninám. Pak jsem na to zapomněla (ta soutěž byla otevřená někdy v listopadu). Jaké bylo mé překvapení, když jsem onoho 9. prosince zjistila, že jsem mezi těmi čtyřmi výherci! Lidi, já měla tak obrovskou radost. Netrvalo dlouho a kalendář dorazil. Už mám pro něj nachystané místo. Je krásný :-) Všechno je tam finsky :-) Když jsem to rozbalila, tak jsem ječela, jak malý dítě, který dostane svou oblíbenou hračku :-D Škoda, že to není s autogramem, ale to už bych asi chtěla moc.

Letos jsem si plně uvědomila, že jsou to ty malé okamžiky, které nás činí šťastnými. Takže pro mě osobně byly letos nejkrásnější ty momenty, které by se daly spíš zařadit do kategorie zábava. Užila jsem si GP v Brně, potom výlet na ETCC taky do Brna, výlet do Ostravy na Dny NATO, koncert Månse Zelmerlöwa, hokejový zápas Česko - Finsko, všechny naše výlety do Prahy. 

Do konce roku 2015 nám zbývají už jenom 4 dny. Strašně to letí. Přála bych si, aby rok 2016 byl aspoň tak hezký a milý, jako rok 2015. Doufám, že do konce tohoto roku už se nic zlého, co by mi dobrý pocit z letošního roku sebralo, nestane. Vypadá to na obyčejné dny. Silvestr já nijak extra neslavím, moc takové oslavy nemusím a nemám ráda petardy a podobné věci. To mě trochu děsí. Takže já jako obvykle budu na Silvestra doma. Odpoledne si pustím kvalifikaci na závod v Ga-Pa (Turné čtyř můstků!), no a stejně jako minulé dva roky, tak i letos budu až do půlnoci poslouchat eurovizní hitparádu, do které jsem taky hlasovala ;-) Budu o tom hodně tweetovat, takže lidé, kteří mě sledují, z toho asi moc radost mít nebudou, protože jim kompletně zaspamuju tweetrovou stránku :-D

Přání do nového roku tu samozřejmě taky bude, článek už je přednastavený :-) 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Rok 2015: Rok splněných přání Šárka 27. 12. 2015 - 21:40
RE(2x): Rok 2015: Rok splněných přání niki 27. 12. 2015 - 22:40
RE: Rok 2015: Rok splněných přání katka 29. 12. 2015 - 12:40
RE(2x): Rok 2015: Rok splněných přání niki 29. 12. 2015 - 21:02
RE(3x): Rok 2015: Rok splněných přání katka 30. 12. 2015 - 22:04
RE(4x): Rok 2015: Rok splněných přání niki 31. 12. 2015 - 16:42
RE(5x): Rok 2015: Rok splněných přání katka 04. 01. 2016 - 14:06