Vzpomínka na Julese Bianchiho

21. červenec 2015 | 15.22 |

rO Julesovi toho už bylo napsáno a řečeno tolik, že už asi ani není co víc dodávat. Přesto mi dovolte, abych i já na tohoto talentovaného kluka, kterého měli všichni rádi (opravdu, neznám nikoho, kdo by prohlásil, že ho nemá rád) zavzpomínala. Chtěla jsem článek psát hned v sobotu, ale nějak jsem se na to necítila. Pořád je mi z toho neskutečně smutno, ale prostě cítím potřebu něco napsat.

Vlastně o tom, co se Julesovi stalo, jsem tady na blogu nikdy nepsala. Jenom v náznacích u článku o GP Japonska loňského roku. Pak už jen tak sem tam. Nikdy bych nevěřila, že tady bude článek o úmrtí pilota F1. A ještě ke všemu aktivního pilota. A že se to stane v závodě. Takovým tím posledním pilotem, který tragicky zemřel při závodě, byl pro mě Senna a tak to mělo navždy zůstat. Nedovedla jsem si představit, že se ještě někdy něco takového může stát.

Za mou kariéru fanouška F1 (pokud to takto můžu formulovat) k žádnému úmrtí v F1 nedošlo. Jo, byl tu tenkrát ten traťový komisař, který nešťastnou náhodou zahynul při odklízení havarovaného Estebanova vozu (Kde to bylo? V Kanadě?), všem to bylo líto, ale lidé říkali, že to je nebezpečná práce traťových komisařů. Když byl ten tragický víkend na Imole 1994, tak to mi bylo 3 a půl roku a o nějakou F1 jsem se vůbec nestarala. Pak, když jsem se začala o formule zajímat víc, tak jsem zjišťovala příběhy jednotlivých závodniků a tak. A nešlo přehlédnout jistého Ayrtona Sennu. Můj tatínek mi vyprávěl, že v té době F1 ještě hodně sledoval a že Sennu měl rád a jeho smrt ho velmi zasáhla. Řekl doslova "Já měl Sennu rád. Byl to divočák, byl jiný a možná proto, jsem ho měl tak rád." 

Já teď prožívám něco podobného. Julesova smrt mě velmi zasáhla. Nikdy jsem se s ním osobně nesetkala, přesto cítím, jak moc nám tu bude chybět. Je to neuvěřitelné, že na člověka může mít tak velký dopad smrt někoho, koho nikdy v životě osobně neviděl.

Ta s kosou motorismem obchází a občas si bohužel nějakou tu oběť vybere. Za svůj krátký život už jsem těch tragédií v motorsportu zažila docela dost. Stále si pamatuju, jak jsem oplakávala Shoyu Tomizawu a Marca Simoncelliho v MotoGP, Andreu Antonelliho v superbicích, Alan Simonsena při závodě 24 hodin Le Mans, hodně mě taky zasáhla zpráva o smrti Seana Edwardse. Ale Formule 1 se zdála být v tomto ohledu nedotknutelnou. Zdálo se, že vše špatné už si vybrala v minulosti. Za svůj život fanouška F1 jsem zažila několik opravdu ošklivých nehod. Stačí si vzpomenout na Roberta Kubicu v Kanadě, Felipeho Massu v Maďarsku, mě hodně zatrnulo při nehodě Sergia Péreze v kvalifikaci na GP Monaka a vlastně i v závodě při nehodě Vitalije Petrova. Ti všichni ale nakonec byli v pořádku a do auta se vrátili. Tak proč by neměl být v pořádku Jules? 

Julese Bianchiho jsem si oblíbila, když se dostal do GP2. Nejsem si jistá, jestli jsem někdy před tím slyšela jeho jméno.

Když závodil v Formuli Renault, tak jsem tuto sérii ještě moc nesledovala. Takže myslím, že to opravdu bylo až v době, kdy přišel do GP2. Co si pamatuju, je to, že jsem si ho velice rychle oblíbila. Nešlo si nevšimnout, že byl dobrý a všichni o něm taky tak mluvili, že to jednou dotáhne daleko. On se vlastně pak po GP2 vrátil do FR 3.5. To už byl v akademii Ferrari a začalo se o něm mluvit jako o novém Schumacherovi, což mi teď se všemi těmi okolnostmi přijde naprosto neuvěřitelné. Podívejte, jak oba dopadli. Snad aspoň Schumiho stav je lepší, když vlastně žádné zprávy o jeho zdravotním stavu nemáme. Zpět ale k Julesovi. Pak se stal testovacím pilotem mého oblíbeného týmu Force Indie, no měla jsem velkou radost a těšila se, že bude rok na to za Force Indii závodit. Když pak přišla zpráva, že místo v FI dostal Adrian Sutil, byla jsem dost rozhořčená a myslím, že na toto téma tu byly v té době i nějaké články. To bylo pak radosti, když tým Marussia oznámil, že za ně bude Jules závodit! Na loňský závod v Monaku nikdy nezapomenu. Vůbec jsem neřešila boj o vítězství nebo o pódium, to, co jsem v závěru závodu sledovala nejvíc, bylo to, že Jules jel s vozem Marussia na bodech a na těch bodech taky dojel do cíle! Historický okamžik pro tým, hodně se to oslavovalo, Jules byl pro mnohé hrdina.

Koho by v té chvíli napadlo, že o několik měsíců později se stane taková vážná nehoda, po které zůstane na měsíce v komatu, ze kterého se už nikdy neprobere. Vždy jsem měla naději, že jo, že se probere, že přece bylo spousta případů, kdy člověk ležel po nějaké nehodě v komatu a pak se probral. Ale minulé pondělí, když vyšlo prohlášení jeho otce, tak jsem tušila, že s Julesem je to hodně vážný a že se asi už nikdy neprobere. Když jsem ten článek četla, tak mě přepadaly takové divné pocity, že jsem měla strach, že umře, že o něj navždy přijdeme. Že to přijde ještě týž týden, to by mě ale nenapadlo. Nechtěla jsem si to moc připouštět, ale až dneska, když jsem uviděla fotky na internetu z jeho pohřbu, tak mi definitivně došlo, že už tady není.

Zmínila jsem tady neuvěřitelnou paralelu osudů Julese a Schumiho, dovolte mi zmínit ještě jednu. Adrian Sutil a Jules bojovali o druhou sedačku o Force Indie. Tu nakonec získal Adrian. Spousta lidí byla naštvaná, že Jules si to místo zaslouží více atd. O něco později je osud znovu svedl dohromady, když Jules narazil do jeřábu, který odklízel zrovna Adrianovo havarované auto. Tohle všechno, to prostě nemůže být náhoda. Víte, já věřím na osud a že věci, které se stanou, se tak stát měly. Stále ale nechápu, proč Jules měl takovýto osud a měl ze světa odejít tak mladý. S tím se těžko vyrovnává.

Odpočívej v pokoji, Julesi. My na tebe nikdy nezapomeneme.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Vzpomínka na Julese Bianchiho katka 21. 07. 2015 - 15:45
RE(2x): Vzpomínka na Julese Bianchiho niki 21. 07. 2015 - 16:02