Brno 2010 3.část

25. červenec 2010 | 17.55 |
› 

Původně jsem si myslela, že neděli napíšu do jednoho článku, ale bylo by to moc dlouhý, tak jsem to rozdělila.

Chvilku po závodě superbike odstartoval závod supersportů. Můžu vám říct, že co do zvuku dělají supersporty největší rachot. Ale krásnej rachot. Na pole position byl Joan Lascorz, vedle Katsuaki Fujiwara, takže Kawasaki měla na roštu double. Hned po startu opět hlásili, že někdo upadl. Alexander Lundh. No jistě, to jsem si mohla myslet, další, komu fandím(no jo, seveřan, konkrétně Švéd). Ale závod to byl pěknej. Před náma bylo hodně předjížděcích manévrů a Gino Rea, jezdec české stáje, bojoval o podium, tak jsme mu fandili jak o život. Od startu vedl Eugene Laverty, ale bohužel se cosi na motorce pokazilo a on musel odstoupit. Na čele teda bojovali Joan Lascorz, Kenan Sofuoglu, Gino Rea, Michele Pirro a dostával se tam i Chaz Davies. Viděli jsme je v zatáčce, jak k nám přijíždějí, když projeli kolem, Michele ve skupince nebyl, ale v té zatáčce jsem ho ještě viděla. A komentátor hlásí, že Michele spadl. Takže tam, kde jsou stromy a kam jsem my neviděli, Michele spadl. Bohužel to nedopadlo dobře. Má nějaký zranění a závod na Silverstone musí pravděpodobně vynechat. Čí pád jsme ale viděli, byl Bastien Chesaux. Teda já to neviděla, ale ségra křičela, že tam v dálce někdo spadl. Já už viděla, jak se prášilo a jak jezdec běží k motorce. Na čele se to rozkouskovalo. Kenan a Joan spolu svedli nádherný souboj o vítězství. Můžu vám říct, že tenhle závod byl pro mě asi nejstresovější. Moc jsem si přála, aby Kenan vyhrál. A taky že jo!! Konečně jsem taky měla štěstí a dokončil (dokonce vyhrál) někdo, komu fandím. Byla jsem nadšená a celá nadšená jsem poslouchala tureckou hymnu. Ano, Kenan je z Turecka. Druhý teda skončil Joan a třetí nakonec Chaz Davies. Gino byl čtvrtý, ale jel krásný závod. Čech na divokou kartu Holubec dokončil jako patnáctý a bral první světový bod. Před naší tribunou s Ginem najednou předvedli pálení gum. Krása. Ještě zmíním Slováka Černého, který skončil šestnáctý. S Holubcem sváděli na trati boj o ten poslední bod a na géčku měl celkem dost fandů.

No a pak byla pauza až do půl čtvrté. To znamená skoro hodinu. Z amplionů nám sice pustili jakousi disco hudbu, ale moc se mi nelíbila. Aspoň ale byla sranda. Ani vám tady nebudu popisovat všechno. :D

No a o půl čtvrté odstartoval druhý závod superbike a zároveň poslední závod dne. Z pole position teda opět Cal Crutchlow. Říkala jsem si, že teď už to určitě vyjde. Po startu šel zase do čela Rea. A opět komentátor hlásí nehodu. Sykes, Vermeulen a Smrž. Teď už byli čeští fans vážně naštvaní. Kuba to ale nevzdal a zajel do boxů, nasedl na náhradní motorku a vyrazil na trať. Sice poslední, ale jel. Vepředu se zatím bojovalo. Rea, Biaggi, Crutchlow. Xaus. Cal Crutchlow měl ale nehodu. Nasedl ale na náhradní motorku a zajížděl jedno rychlý kolo za druhým. Myslím, že pokořil i rekord, ale vůbec si tím nejsem jistá.

Nakonec dokončil čtrnáctý, takže má aspoň dva body. Ruben Xaus svoji snahu o podium taky přehnal a skončil na zemi. Ten už ale v závodě nepokračoval. Asi dvě kola před cílem jsme se dozvěděli, že Kuba opět spadl a už nepokračuje. Škoda. Vyhrál Max Biaggi, druhý Jonathan Rea a třetí světe div se Michel Fabrizio. To jsem měla radost. Pak se taky před naší tribunou předváděl a s italsku vlajkou přivázanou kolem krku dělal wheelie. Moc pěkně jel tento závod James Toseland, který skončil čtvrtý, a je to mimochodem můj oblíbenec. Kromě toho, že se na géčku předváděl Michel se pěkne předvedl i Johnny Rea. Na druhé straně než jsme byli my,lezl na plot a slavil s fanoušky. Když chtěl nasednou na motorku a dojet ke stupňům vítězů, mu ala ta motorka nešla nahodit, tak ji musel s traťákama tlačit. Pak ale naskočila.

To je tak k závodům a tomuto přenádhernýmu víkendu asi všechno. Jako samozřejmě, nemůžu sem napsat úplně všechno, protože by se to sem nevešlo a taky už si ne všechno pamatuju (bože! dneska to jsou už dva týdny!!). 

No pak jsme jeli na nádraží. Samozřejmě, autobus plnej, tramvaj taky. Na nádraží jsme si koupili něco na jídlo a ještě další pití a pak hurá na vlak domů. Doma mi bylo líto, že už to skončilo a že to rychle uteklo. Ale ty vzpomínky mi nikdo nevezme a na takovouhle akci se prostě bude vzpomínat celý život. Možná vás to, o čem tady tak dlouho píšu ani nezajímá, ale pro mě je to prostě moc důležitý. Jsem moc šťastná za to, že to vyšlo a že jsem tam byla, i kdyby to mělo být poprvé a zároveň naposledy v mým životě.

Doufám, že ty řeči, že se to příští rok v Brně ruší, se nenaplní. Ono by to uškodilo i městu, ale o tom možná jiný článek. Chtěla bych jet za rok znova a některý věci bych změnila. Rozhodně bych prolezla víc paddock. A pak určitě bych si s sebou vzala třeba českou vlajku nebo něco, abych se přičlenila jako fan k některýmu z jezdců. Ale to se bude řešit, až to bude aktuální.

Takže, ti, co přečetli moje povídání o zážitcích z Brna, mají ode mě pochvalu, že se tím prokousali. A ti, co to nedočetli nebo ani nezačli číst ani nevědí, o co přišli :D

Prostě, nejkrásnější zážitek těchto prázdnin.

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře