Životní útrapy

19. únor 2015 | 21.38 |
› 

Merhaba kaikille!

No, jestli to teď vidí nějaký Fin nebo Turek, tak asi moc nechápe, co tím chci říct. Merhaba totiž znamená turecky ahoj a kaikille je finsky všichni. A koukejte, jak to dohromady vypadá skvěle! Tak mě to nadchlo, že jsem to musela použít do tohoto článku jako pozdrav.

Nejsme tu ale od toho, abych vám tady povídala o turečtině (o které toho stejně zatím vím bídně málo) nebo finštině (o které toho vím o něco víc). Pravda, nadpis článku je možná trochu nadnesený, ale nic jiného mě momentálně nenapadlo. Prostě se v tom poslední dobou plácám a nevím, co s tím. A cítím nutkavou potřebu se z toho všeho vypsat. Je to pro mně jakási terapie. Takže pokud nechcete číst moje bludy a problémy, tak tento článek můžete bez výčitek svědomí zavřit a nečíst.

Zaprvé, začal další semestr. S tím souvisí i to, že nebudu moct psát sem na blog tak, jak jste vy možná zvyklí a taky hlavně jak já jsem zvyklá a jak ráda bych sem přispívala. Budu se ale snažit, aby tu něco bylo, to se nebojte. Radši nedávám žádná čísla typu počet plánovaných článků za týden nebo měsíc, ale určitě se tu něco objevovat bude.

K tomu semestru. Vypadá to, že teď to bude náročnější než to bylo v zimě. Tam jsem vlastně měla jenom povinné předměty a jeden povinně volitelný, který ale byl doporučený, takže tam stejně chodili všichni z mého ročníku. Měla jsem fakt docela málo předmětů za docela málo kreditů v součtu. Mně to sice takhle vyhovovalo, ale pochopila jsem, že teď v létě si budu muset zapsat předmětů víc. Jinak by se totiž taky mohlo stát, že by mě nepustili do druháku. A to by asi po těch všech mých studijních pokusech už fakt byla ostuda, že bych zas odněkud vylítla. I když zrovna teď v úterý na mně padla taková krize, že to stejně nemá smysl, že to nezvládnu, že na to nemám, takže ty kredity vlastně nepotřebuju...No nakonec jsem si rozvrh ještě trošku upravila. Měla jsem tam jeden C předmět, ale když jsem koukala na doporučenou literaturu k němu, tak jsem doopravdy dostala strach. Já vím, bylo to za 5 kreditů a ty já nutně potřebuju. Když jsem to ale viděla, tak jsem chytla takový stres, že to stejně nedám, takže jsem si to odhlásila. Nevím, asi při mně stojí nějaký anděl strážný (na kterého já mimochodem opravdu věřím), protože pak jsem se dívala na B předměty a z některých se pár studentů odhlásilo, takže se tam objevila volná místa. Tak jsem si k těm, co už mám, připsala další dva. Zítra mám teda ještě jeden seminář, vypadá to zajímavě, ale stejně nevím, co očekávat. Většina studentů si dává pátek volný, já ho původně měla taky, ale potřebuju prostě posbírat kredity, tak jsem si to zapsala. Jako je to dopoledne od 9:45 do 11:15, takže když chytnu vlak kolem poledne, tak nejhůř v jednu budu doma. A to není zas tak zlý. Navíc některé čtvrtky budu mít volné, protože tam je ta přednáška jednou za dva až tři týdny, záleží jak kdy. Jako když nám během tohoto týdne začali sdělovat, co všechno si musíme nastudovat a co bychom měli přečíst, tak jsem začala upadat do dalších stresů.

Mám hrozný strach, že to prostě nedokážu, že já na to nemám. Že vrchol mých studijních výkonů byla maturita a pak mezinárodní zkouška z angličtiny. Nevím. Přitom v zimním semestru mě to vážně bavilo. Možná se jenom po volnu, které jsem měla, musím zase dostat na tu školskou vlnu a pak to bude v pohodě. Doufám. Protože moje aktuální pocity nejsou nijak pozitivní.

K té literatuře. On je taky občas oříšek ty knihy vůbec sehnat. V univerzitní knihovně nejsou. A když jsou, tak je jich tam málo. Navíc nám jedna učitelka oznámila, že dojíždějící by se spíš měli podívat po těch knihách ve svých okresních knihovnách, aby to neblokovali těm, kteří bydlí v Olomouci. Pár titulů jsem zadávala do knihovního vyhledávače knihovny u nás a samozřejmě, že mi to nic nenašlo. Někdy se dá některá literatura najít i na internetu. Legálně. Existují stránky, kde je to zpřístupněno. Nemám to ještě detailně prozkoumané, ale myslím, že tam taky všechno nebude. Já vím, tohle je vysoká škola, ne školka. Lidi, já chci zpátky do školky! Já to tam moc nemusela, ale teď bych šla hned zpátky.

Do toho všeho se potýkám s citovými problémy. Nechci o tom mluvit, je to až moc soukromá a citlivá záležitost. Ale musím říct, že tohle mě sráží dolů mnohem víc než nějaká škola. Ta je proti tomu v mých očích nepodstatná. Poprvé ve svým životě doopravdy nevím, co mám dělat. Už jsem pár životních krizovek měla, ale vždycky jsem viděla nějakou naději, vždy tu bylo něco, co mi říkalo, že se to zlepší, nebo jsem se to prostě snažila tak neprožívat. Ale teď je to jiný. Jsem v koncích :-(

A aby toho nebylo málo, tak budu asi nemocná. Myslím, že to, že je mi zle, je soubor všech okolností. Toho, že jsem zase začala jezdit do školy a víte jak, ve vlacích, autobusech či tramvajích se viry šíří rychle. Navíc jsou tu rychlé přestupy ze zimy do tepla a opačně. Někdy je mi ve vlaku zima, někdy horko, bundu si moc nevyslíkám, protože si říkám, že nejedu zas až tak daleko. Ve škole na chodbě je celkem zima, ale ve třídách bývá teplo. A já jsem zjistila, že na tyhle věci jsem docela citlivá. Do toho tu asi stále je ta chřipková epidemie, a já pokaždé něco chytnu. No a problémy, ve kterých se teď plácám, mi moc na psychické pohodě nepřidají. A znáte to, co se říká. Na psychice mnohé závisí. Doufám tedy, že to bude při nejhorším jenom rýma. Už celý týden mě bolí v krku. Teda napřed to byla bolest, pak se to změnilo v pálení a teď mám takový zvláštní pocit škrábání, který mě nutí kašlat (naštěstí zatím ne nijak moc), jistě to znáte a víte, o čem mluvím. Cítím hrozné sucho v krku, neustále musím pít. Včera ráno se mi točila hlava, dneska, když jsem vstávala, mi v ní zase třeštilo. Myslím, že po obě rána jsem možná měla lehce zvýšenou teplotu, ale pro jistotu jsem se neměřila. Musím chodit do školy, nesmím zameškat začátek semestru, teď se děje to nejdůležitější. Já si stejně myslím, že tyhle moje stavy souvisí s předchozím odstavcem. Asi má na mně hoch větši vliv, než jsem si kdy dokázala připustit.

To mi teď připomíná. Do jednoho literárního předmětu jsme si rozdělovali referáty. Samozřejmě, nikdo žádnou z těch knih nezná, nikdo nikdy žádnou z nich nečetl, takže to pak nevíte, co si vybrat. No ale. Naše učitelka nám řekla (asi bych spíš měla použít výraz paní doktorka, po oslovení paní učitelko by se asi urazila), že když náhodou budeme nemocní v době, kdy máme mít referát, tak si prostě dáme ráno paralen, přijdeme do školy, odříkáme 20 minut referát a můžeme jít zas domů. Zajímavý. Já jako dojíždějící bych to tedy nezvládla. Naštěstí můj referát vychází až ke konci semestru, tak v té době by mě snad nic skolit nemělo. 

Jestli tento článek někdo přelouskal, tak má můj obdiv. Na druhou stranu, lidé rádi čtou o neštěstí a nezdarech druhých. Mají z toho pak škodolibou radost. Já se ale pouze potřebovala ze všeho vypsat (i když to vůbec nepomohlo) a postěžovat si. Někdy je to vážně potřeba. 

              

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Životní útrapy Šárka 20. 02. 2015 - 21:36
RE(2x): Životní útrapy niki 22. 02. 2015 - 14:37
RE(3x): Životní útrapy Šárka 23. 02. 2015 - 11:11
RE(4x): Životní útrapy niki 24. 02. 2015 - 20:29
RE: Životní útrapy katka 21. 02. 2015 - 17:13
RE(2x): Životní útrapy niki 22. 02. 2015 - 14:47
RE(3x): Životní útrapy katka 22. 02. 2015 - 20:21
RE(4x): Životní útrapy niki 24. 02. 2015 - 20:24
RE(5x): Životní útrapy katka 27. 02. 2015 - 11:50
RE(6x): Životní útrapy niki 27. 02. 2015 - 14:33