Cestovatelská

4. leden 2015 | 11.15 |
› 

Vážení, vy, co dojíždíte do školy nebo do práce, mi jistě dáte za pravdu, že občas je dojíždění pěkná otrava. Občas je to ale taky pěkná sranda. Alespoň mě se zdá. Ale mě se to povídá, já jsem za 15 minut na místě (tedy pokud nemá vlak zpoždění, nebo není ledovka haha). To byste nevěřili (nebo možná naopak věřili), co všechno se člověk během té krátké doby ve vlaku může dozvědět :-D Proto jsem se rozhodla, že to sem musím aspoň trochu sepsat. Už jsem přemýšela dříve, že nějaký takový článek sepíšu, ale pořád jsem se k tomu nemohla dostat. A teď, když mám chuť psát, tak už si zase nepamatuju, o čem všem to mělo být :-D Jsou to se mnou jenom potíže :-D

Do Olomouce jezdím většinou osobním vlakem (zpátky taky samozřejmě :-D ), takže tam nejsou žádná kupé, ale jedná se o otevřené vagóny, a tam se člověk dozví věcí, panečku! I když ono i v rychlíku, kde sedíte v kupé, to občas žije.

Ne, nechci, aby to vypadalo, že jsem nějaká drba, ale prostě když dvě postarší dámy na celý vagón probírají osobní životy svých dětí či vnoučat, tak opravdu jen těžko budete předstírat, že to neslyšíte. 

Nejhorší je, když se nějaké dvě (či nedej bože víc) starší dámy potkají po měsících (nebo nedej bože letech) právě ve vlaku, a nebo na nádraží. To pak slyšíte kde co :-D Většinou na nikom nenechají nit suchou. Slyšíte tak, co dělají jejich děti, kolik mají vnoučat, čím se vnoučata zabývají a tak. Jedna paní strašně probírala partnery svých vnuček. A jak to má jedna z nich, chudinka, těžký, protože ona studuje v Olomouci a on v Brně (haha, to je hrozná dálka). 

Taky se mi "poštěstilo" jet ve vagóně s asi čtyřmi dámami, které jely na sraz z univerzity po letech. Tyhle se očividně znaly a byly kamarádky. A vzpomínaly na školní léta. A samozřejmě probíraly svoje rodiny. To je prostě klasika. Vnuka jedné z dam mi ale bylo líto (sama jsem totiž něco podobnýho nedávno prožila). Paní totiž vyprávěla, jak mladík přišel s tím, že chce skončit se studiem na vysoké škole a ona svým přítelkyním barvitě líčila, jak na něj řvala.

Úplně samostatný téma jsou pak školáci, kteří se na celý vagón smějí svým pubertálním vtipům (a používají výrazy, který já bych si nikdy použít nedovolila) a nebo si nahlas pouští hudbu z mobilu. A nebo mají sluchátka v uších, ale tu hudbu stejně slyší všichni okolo. Ach jo. Občas si říkám, kam ta mládež spěje. Ty jo, to je strašný. Už i já jsem se dostala do věku, kdy o takových věcech přemýšlím :-D

Taky se mi několikrát stalo, že zrovna jela nějaká třída na výlet. To je teprv něco :-D To bylo na konci semestru, kdy jsem nastoupila do rychlíku, a to zrovna do vagónu, ve kterém cestovala nějaká třída. Sama jsem to odhadovala tak na osmou či devátou. No a žáci se podle toho chovali. Tři rozvalení v jednom kupé. A učitelka hystericky běhala po chodbičce a nakukovala do kupéček se slovy, že už dávno mají být oblečení v bundách a mají mít všechny věci schované, protože za minutu už vystupují. 

Pamatuju si, že nedávno, když jsem jela zpátky domů, tak vlak stále stál v Olomouci a ne a ne vyrazit.

Uběhlo 5 minut, 10.... Když jsme se rozjeli, tak stará paní, která seděla naproti mě, se na mě podívala a řekla: "No konečně." :-D

To nejvtipnější, co se zatím stalo, bylo asi to, když někomu začal zvonit mobil. A hle, najednou se celým vagónem linula známá melodie Jede jede mašinka. Málem jsem se neudržela a vybuchla smíchy :-D 

No ale není to jenom o vlacích. Když se mi nechce jít pěšky a nebo je zima, tak se ve městě svezu tramvají. No a jednou se stala taková nechutná věc. Když jsem šla ze školy, tak jsem si řekla, že se na nádraží svezu tramvají. Už byla tma a mě se nechtělo jít pěšky. Navíc jsem cítila šanci, že bych mohla stihnout dřívější vlak. Tak jsem teda skočila do tramvaje. Na další zastávce nastoupil muž, taková podivná existence. Měl potrhané šaty, igelitku a vlastně ani nevypadal, že má nějakou jízdenku. Tramvaj byla docela narvaná. A najednou se začal celou tou tramvají šířit takový podivný zápach. Popelnice. Ano, tak by se to dalo dost výstižně popsat. K tomu všemu bylo v tramvaji docela dusno (bylo hodně lidí, tak se není co divit, že byl "vydýchaný" vzduch). A ano, ten zápach pocházel od toho pána. Lidé, kteří měli na sobě šály, si okamžitě začali zakrývat nos. Někteří se snažili dělat, že nic, ale museli to cítit všichni. Já stála u dveří (tedy ne tak daleko od onoho pána) a paní, která seděla na sedačce, u které jsem stála, se na mě podívala se slovy: "Fuj. Já se asi pobleju." Když tramvaj zastavila na nádraží, všichni z ní co nejrychleji prchali. Jen tento již zmíněný pán tam dál seděl. Asi jel na konečnou.

Ale není to jenom o mých školních cestách. Letos jsem se vlakem nacestovala docela dost. Teda, blbosti píšu. Sakra, pořád počítám jako letošek rok 2014 :-D Takže, loni jsem se vlakem nacestovala docela dost. Když jsem jela v červnu do Brna za jedním moc milým chlapcem, tak se mnou v kupé seděla skupinka asi 6 lidí (ano, všichni jsme se tam jaksi zázračně vešli), která jela do Brna na výlet. Hrozně řešili plán a že pojedou na přehradu a jak pojedou lodí...A pořád se smáli a dělali vtipy. Nutno dodat, že už to byla skupina docela v letech, tak kolem 50 až 60 let jsem jim tipovala. Ale akční byli víc než dost. Vzpomínali na minulé výlety a už plánovali další :-D A hlavně, pili slivovici a pak byli v náladě. Nutno dodat, že bylo asi 9 hodin ráno :-D

Když jsem za oním milým chlapcem jela v srpnu do Prahy, tak jsem zase jela v kupé s lidmi, ze kterých jsem opravdu měla strach. Vypadali podobně podivně jako onen muž v olomoucké tramvaji. Aspoň z nich nešel žádný zápach. Ale měli malého bílého psa. A ten pořád štěkal a obecně vypadal dost nebezpečně. A já z toho byla dost vyděšená (já totiž mám ze psů takový divný pocit, ne, že bych se jich bála, to ne, někteří jsou podle mě i roztomilí, ale prostě se k nim nedokážu přiblížit). No a když jsem slyšela, že ten pes už několikrát někoho pokousal, tak to mi tedy na náladě nepřidalo. Naštěstí pak vystoupili. 

Když jsem jela zpátky, tak zas jela taková veselá skupinka dvou dam s vnoučkem. A ten vnouček vymýšlel to a ono a chtěl přespat u tety a já nevím, co všechno. No a taky řešil, že nefunguje klimatizace :-D A že nejde otevřít okno :-D Pak tedy okno otevřeli a ptali se nás, zbytku v kupé, že kdyby nám to vadilo, tak oni to zase zavřou. Jedna paní se pak zaměřila na mě a říká: "Slečně je to jedno." Hm...asi viděla, jak jsem pohroužená do vlastních myšlenek a mám oči plné slz (loučení totiž není moje silná stránka a navíc jsem se před mým odjezdem s oním chlapcem tak trochu nepohodla a bylo mi to líto).

Jo, a když jedete s někým v kupé, komu neustále zvoní mobil, tak to taky není ono. Od čeho je tam asi možnost vypnout zvuky? :-P Neříkám, když má někdo mobil třeba v tašce a on najednou zazvoní. Mluvím o tom, když někdo má mobil u sebe a celou dobu na něj civí, to si pak ty zvuky může klidně vypnout. Když něco, tak to přece uvidí na displeji, ne? 

Když jsem jela v září od toho milého chlapce z Prahy domů, tak naproti mě seděly slečny zhruba v mém věku. Aspoň tak jsem to odhadovala. A víte co? Jedna se jmenovala stejně jako já a navíc obě jely do stejného města jako já... No a probíraly trochu školu a pak skoro celou cestu chlapy. Mě opravdu nezajímá, kterej je jak dobrej v posteli. A že si holky nebraly servítky. 

Radši tady ani nezmiňuju, jak to vypadá, když jedu někam se svou rodinou. Zejména pak s rodiči. Můj tatínek totiž dokáže udělat rozruch opravdu všude. Někdy je to vtipné, to nepopírám. Ale někdy si říkám, že bych v té chvíli byla nejradši tisíc kilometrů daleko :-D

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Cestovatelská Šárka 04. 01. 2015 - 13:35
RE(2x): Cestovatelská niki 05. 01. 2015 - 22:09
RE: Cestovatelská katka 04. 01. 2015 - 16:40
RE(2x): Cestovatelská niki 05. 01. 2015 - 22:19
RE: Cestovatelská tlapka®pise.cz 08. 01. 2015 - 18:21
RE(2x): Cestovatelská niki 10. 01. 2015 - 12:53