Jaký byl můj rok 2014?

15. prosinec 2014 | 20.40 |
› 

Nevím jak vám, ale mě rok 2014 utekl neuvěřitelně rychle. Tak rychle mi žádný jiný rok předtím nikdy neutíkal. Nevím, co se to děje. Čas je přeci pořád stejný a odbíhá pořád stejně! Že by to bylo tím, že jsem zase o rok starší? Že bych měla jiné vnímání času? Vážně tomu nerozumím. Já si pořád živě pamatuju, co jsem dělala 1.1. 2014 a za chvilku tu bude další leden...Neuvěřitelné. Každopádně, na úvod, ještě před tím, než začnu tak nějak celkově bilancovat a hodnotit letošní rok, bych moc a moc chtěla poděkovat svému osudu (na který já hodně věřím) za to, že mi seslal tak krásný rok! Rok 2014 je už teď zapsaný hluboko v mé mysli a v mém srdci. Troufám si tvrdit, že to byl ten nejkrásnější a nejlepší rok mého dosavadního života! 

Rok nezačal úplně nejlépe, protože jsem se potýkala s určitými osobními problémy a osobní nejistotou. A sice rozhodla jsem se ukončit své dosavadní vysokoškolské studium. Po jednom jediném semestru, haha. Ale jinak to nešlo. Cítila jsem to. Musela jsem to udělat. Nebylo to jednoduché, protože mi to doma dávali dost sežrat a atmosféra nebyla ideální, ale já vzala veškerou svou odvahu a udělala to. Ke konci ledna jsem tam prostě skončila. A basta. Je to můj život. 

Žádnou jinou alternativu jsem neměla, takže jsem opět skončila na úřadu práce. A v období zhruba mezi lednem a dubnem to bylo jako na houpačce. Jeden den jsem měla pocit, že se vznáším v neobvyklých výšinách, druhý den mi připadalo, že jsem se propadla nejhlouběji, jak je jen možné. Hledala jsem si různé brigády. Doma na mě byl vyvíjen nátlak. Nebo možná jsem ho na sebe jenom vyvíjela já sama. Možná také, že jsem si všechno až moc zabírala a brala k srdci. Já jsem totiž velmi, ale opravdu velmi emotivní člověk a také docela citlivá a hned si to či ono vážně beru a přemýšlím nad tím. Na druhou stranu ale, i když o některých věcech přemýšlím přespříliš, stejně se nakonec většinou rozhodnu podle toho, co mi napovídá moje srdce a ne mozek. Nevím, je to dobře? Je to špatně?

Zároveň jsem se ale také nevzdala naděje na další studium. Na jeden z oborů, na který jsem se hlásila, mě nevzali. Na ten druhý ano. Mám-li být konkrétní, tak na žurnalistiku mě nevzali. Na Českou filologii ano. 

Takže únorem, březnem a dubnem jsem se tak nějak proplácala. Chvilku bylo lépe, chvilku hůře. A myslím, že některé okamižky mě opravdu hodně posílily a pomohly mi být tam, kde jsem nyní.

A hned byl květen. Přijímačky. Pak jsem taky měla svátek. Pak výsledky přijímaček. Zabývala jsem se motorsportem. Psala na blog. Psala na poleposition.sk. A bylo mi celkem fajn. Jak už jsem napsala výše, jednou nahoře, jednou dole, ale i tak jsem se cítila psychicky celkem vyrovnaně, takže už v tom květnu jsem měla pocit, že prožívám šťastný a povedený rok. 

A pak se to stalo. Potkala jsem člověka, který obrátil celý můj život vzhůru nohama. A já mu za to moc děkuji :-) Dokonce by se dalo říct, že to přišlo zrovna včas. Zrovna jsem prožívala to horší období, a najednou, z ničeho nic, se tu objevil.

Bylo to, jako by mi můj osud, či můj anděl strážný, seslal dar. Pořád nechápu, čím jsem si to všechno zasloužila. Copak jsem ve svém životě udělala něco tak dobrého, že jsem dostala tak krásný dar? Ať je to, jak chce, děkuji každý den za to, že je tento člověk součástí mého života. A i kdyby se náhodou někdy v budoucnu naše cesty rozešly, nikdy na něj nezapomenu a vždy budu děkovat za to, co jsme spolu prožili, co pro mě udělal a jakého skvělého člověka jsem měla možnost poznat a být s ním. Upřímně musím říct, že věřím, že naše cesty se nikdy nerozejdou. Samozřejmě, že člověk nikdy neví, co ho potká (a on tom bych já za poslední rok opravdu mohla psát romány), ale kdybych měla tohoto člověka jednou ztratit, kdyby zmizel z mého života, moc by to bolelo. To vím. 

Kromě toho se ale stala spousta dalších pěkných věcí. V červnu u nás vystupoval David Deyl. Já, moje sestra a kamarádka jsme si to nemohly nechat ujít :-D Bylo to parádní. Všechny jsme si počkaly na autogram a máme s ním i fotky :-) Byla tu i Tereza Kerndlová, ale to víte, David Deyl je prostě David Deyl :-D :-P

Také u nás na konci srpna v rámci Dožínek vystupovali mimo jiné No Name. To bylo také super. A navíc, zrovna v dožínkový víkend a i tento koncert mi dělal společnost ten člověk, o kterém jsem se již zmiňovala výše. Takže to pro mě mělo o to větší hodnotu.

Po dvou letech jsme také konečně navštívili naši rodinu v Čechách. Bylo to příjemné. A myslím, že i jakási ta válečná sekera, která v naší rodině několik měsíců panovala, se zakopala. A když ne úplně, tak alespoň částečně ano. Když už mluvím o rodině. Máme v rodině dvě miminka :-) Mladšímu bratranci se v únoru narodil chlapeček. Staršímu bratranci se v červenci narodila holčička. Mimochodem, můj mladší bratranec má partnerku, dítě, práci. Tedy hodnoty, které jsou pro mě v životě hodně důležité. A já se tenkrát v tom únoru přistihla, jak strašně mu závidím. Tyto pocity už ale pominuly. Naštěstí. 

Babička, která žije ve stejném městě jako já, nám přidělává čím dál tím více starostí. Nechci to tady detailně rozebírat, ale patří to do souhrnu letošního roku. A myslím, že až si třeba někdy budu tento článek číst, tak podle úvodní věty tohoto odstavce budu přesně vědět, o čem je řeč. Hodně dlouho jsem ji nenavštívila. Vím, jsem špatná vnučka. Když jsem ale před týdnem slavila narozeniny, tak jsem to napravila a alespoň na chvilku jsem se u ní zastavila. 

Nesmím zapomenout zmínit můj twitterový a motoristický život. Tak nejprve ten twitterový, protože to bude kratší :-D Mám tam několik lidí, dokonce si myslím, že můžu použít výraz internetových přátel, se kterými si rozumím a je fajn s nimi být v kontaktu. S některými z nich bych se velmi ráda setkala osobně. A ano, věřím, že takoví, jací jsou na internetu, jsou i ve skutečnosti. Na to už si s nimi píšu docela dlouho, abychom si tím mohla být jistá. Je taky velice milé, když napíšete zprávu nějakému závodníkovi a on vám odpoví :-) Pro mě to má velkou cenu, to mi věřte :-) Dokonce mě chvilku na twitteru sledoval Kevin Magnussen. Sice mu to McLaren po čase kontroloval a "pročistil", ale to nevadí :-)

Můj motorsportový život jsem občas trošku flákala, ale to bylo způsobeno tím, že jsem si prostě utřídila životní priority a někdy jsem před koukáním na závody dala přednost činnostem, které pro mě byly v ten okamžik mnohem důležitější. Čtvrtek v paddocku při GP České republiky v Brně byl ale nezapomenutelný! Potkala jsem skoro všechny své závodní idoly. Setkala se s dalšími motoristickými fanoušky. Co víc si přát? :-)

No a najednou bylo září a nástup na novou univerzitu. A najednou byl říjen. Pro mě osobně psychicky docela náročný měsíc. No, psychicky, spíš citově. Ale ono vlastně to má na psychiku velký vliv. A najednou byl listopad. Ségry narozeniny. A také do školy toho bylo víc a víc. Konec semestru se totiž jaksi začal blížit. Až mě to děsilo, jak to všechno letí. Začal advent. A najednou prosinec. Mikuláš. Pak moje narozeniny. 

Jak už jsem naznačila, rok 2014 a všechno, co jsem zažila a lidi, které jsem potkala, mi pomohlo srovnat si pořádně můj žebříček hodnot. Také jsem si vytvořila nové sny a cíle, kterých bych ráda dosáhla. 

Také jsem během roku byla nemocná. Na začátku roku to se mnou vypadalo nedobře, ale to taky asi bylo způsobeno tím, že jsem se necítila psychicky vyrovnaná. Pak jsem se docela držela. Ale v červenci jsem dostala angínu. Uff...To bylo něco. Naštěstí jsem šla k doktorce včas, takže antibiotika hned zabrala a také mě léčila víra v krásnou budoucnost a myšlenky na jednu osobu, což mi strašně dodávalo sílu. Pak to ještě na přelomu srpna a září vypadalo, že zas chytím nějakou virózu, ale naštěstí jsem se z toho dostala.

Ono se toho tedy letos odehrálo daleko, daleko více, ale nechci to rozebírat všechno podrobně, už tak je ten článek osobní až až. Nicméně to, co jsem uvedla na začátku, to platí. Byl to ten nejkrásnější rok mého dosavadního života. Po několika posledních letech plných trápení a nespokojenosti jsem vděčná, že přišel takovýto krásný rok. Ať už za to může kdokoliv či cokoliv, děkuji!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaký byl můj rok 2014? katka 15. 12. 2014 - 21:52
RE(2x): Jaký byl můj rok 2014? niki 15. 12. 2014 - 22:34
RE: Jaký byl můj rok 2014? Šárka 16. 12. 2014 - 20:55
RE(2x): Jaký byl můj rok 2014? niki 17. 12. 2014 - 17:04